V Praze stejně jako v celém Česku si teď skutečně libujeme v úžasné pivní rozmanitosti, ale na plzeňskou „dvanáctku“ si pořád nenecháme sáhnout. Co všechno ale víte o prvopočátcích českého piva? Trumfli byste i toho nejlepšího výčepního z Prahy?
‚Plzeň‘, ‚Plzínka‘ ři ‚Plznočka‘ má prostě svoje – sice nepatří zrovna mezi ta alkoholově (ba ani chuťově) nejvydatenější piva, ale je pro nás ideálně hořká a řízná. Co všechno o ní doopravdy víte – nebo o její historii?
Kdybyste se účastnili každoroční plzeňské soutěže Master Bartender, zjistili byste to hned – jenže ta je naneštěstí jen pro výčepní. Letos ji za Prahu vyhrál Jan Bejšovec z pivnice Konvikt, který také minulý rok vyhrál první místo Pinkasovy Noční můry. Co všechno musí nosit v hlavě ten nejlepší výčepní?
dscn1251.jpg
Finalista pražského kola Master Bartender - Jan Bejšovec z Konviktu (Foto: Archiv G.cz)
Ačkoli na čepování extrémně záleží, výčepní to všechno nemohou mít jenom v rukách, které obsluhují pípu. Musí toho mít i dost v hlavě – ovšem ne piva, nýbrž znalostí a vědomostí o něm, a nejen o tom plzeňském! Tady máte pár perliček z historie piva, kterou zná a umí každý dobrý výčepák, kterému tekuté zlato přirostlo k srdci.
1. Po staletí už od starověku bylo pivo kalné a mělo tmavou barvu. Pokud pivovarníci spotřebitele šidili, pak je například ve starém Babylonu neváhali v jejich špatné várce za trest i utopit – pivo se tehdy prostě bralo smrtelně vážně.
2. I když se z něj dochovalo jen málo, nejstarší recept na výrobu piva pochází od Sumerů – používali pšenici a ječmen. Je ale možné, že jejich kvašený nápoj nakonec nebyl vůbec alkoholický. Co tedy doopravdy vařili se zatím vůbec netuší, ve všech záznamech se pouze našel počet potřebných surovin a ne recept samotný. Postup byl v té době nejspíš natolik známý, že se jej nikdo neobtěžoval podrobněji zaznamenat.
3. I když se o jeho kvalitě stále nedalo moc mluvit, pivo bylo extrémně populární ve starém Egyptě a pila ho jak vyšší vrstva, tak i prostí lidé. Usrkávali ho přes slámu, která zachytávala nepříjemné hořké žmolky. Experimentovali i s příchutěmi – do piva se nebáli přidávat datle nebo různé ovoce.
heartlandbrewery_com.jpg
Koštovali stejně jako my - jen ta kvalita je už někde úplně jinde (Foto: heartlandbrewery.com)
4. Ve středověku se pivo pilo v průběhu celého dne a bylo jako běžný nápoj určeno pro všechny členy rodiny. Dostupná „čistá a pitná“ voda bývala často kontaminována ať již nečistotami nebo infekcí, a lidé tedy logicky považovali pivo za mnohem bezpečnější. Bylo totiž vyrobené z převařené vody, díky obsahu hořkých látek z chmele bakteriostatické (‚zakonzervované‘) a také obsahovalo kvasnice a vitamíny, které potlačovaly růst jiných, pro lidi nebezpečných mikroorganismů.
5. Český chmel se pěstoval například v oblasti Litomyšle, Přelouče a Chotěšova a bylo zakázáno jeho sazenice vyvážet za hranice. Kolem 16. století bylo po celých Čechách více jak 3 tisíce pivovarů a menších pivovárků, které patřily městům, šlechticům a klášterům. Vařila se i piva léčivá – šalvějové proti viklání zubů, višňové na ledvinové kameny nebo pelyňkové proti žloutence.
germanculture_com_ua.jpg
Moraváci mají univerzální lék na všechny bolesti - slivovici. Kdysi se takto léčilo i pivem (Foto: germanculture.com.ua)
6. Historie plzeňského piva se pomyslně odstartovala roku 1295, kdy král Václav II. založil město Plzeň na obchodní stezce mezi Prahou a Bavorskem. Místní měšťanům udělil várečné právo, a tak vznikly první místní pivovarnické cechy.
7. S kontrolou kvality to bylo na pováženou. Dnešní pivaři cení barvu, chuť a vůni, dříve ale rozhodoval např. „test polité lavice“. Sládci se usadili na lavici politou pivem, a pokud se k ní po chvíli kalhoty přilepily, pivo bylo považováno za kvalitní a pitelné. Jakou souvislost viděli s kvalitou a lepivou lavicí, to už nikdy neví - nejspíš taková moudra našli na dně džbánku.
8. Protože byly ze začátku testy kvality opravdu pofidérní, nelze se divit tomu, že lidé občas pili skutečné břečky. Líbit si to ale nenechali. Roku 1838 Plzeňákům pukly saze a na protest vylili 36 sudů hnusného piva do městské stoky. Takových exemplárních protestů bylo i více, ale nikdy v tak velkém měřítku.
9. Po tomhle incidentu se Plzeňští sládci rozhodli, že si postaví ten nejlepší pivovar na světě. Měl jim v tom pomoct mladý architekt Martin Stelzer. Ten, aby nabral zkušenosti, vyrazil do zahraničí a našel sládka, který z plzeňského piva udělal to, které známe dnes. Jmenoval se Josef Groll a byl to nerudný, věčně špatně naladěný Bavor. Jeho otec mu dokonce říkal „Největší hrubián Bavorska“.
tripsi_net.jpg
Celý svět na tohoto "nevrlého hrubiána" nikdy nezapomene. Groll změnit dějiny pivovarnictví - možná si na něj vzpomenete, až večer půjdete na jedno (Foto: tripsi.net)
10. První průzračně zlaté pivo vyrobil Groll roku 1842 a začal tím velkou revoluci ve výrobě piva po celém světě. Zároveň s jeho úspěchem se vyrojila spousta malých pivovárků, jejichž sládci se snažili přiživit na vlně popularity Pilsneru. Proto pro plzeňské pivo vznikla ochranná značka a po více jak třiceti letech se začal Pilsner Urquell prodávat i celosvětově – roku 1873 byl poprvé vyvezen do USA.
11. Ve světě je „pilsner“ šiřší označení pro světlý ležák, dnes nejprodávanější a ‚nejpitější‘ pivní styl vůbec, ale název Pilsner Urquell znamená doslova „Plzeň z Prazdroje“.
A tady se můžete podívat, jaká noční můra bylo pracovat v první pražské plzeňské restauraci U Pinkasů.
Podobné články
Martin MikoDoporučujeme
