Terminátor z Ukrajiny
Anatolij Onoprienko byl ukrajinský sériový vrah, který se po svém dopadení přiznal k celkem 52 vraždám. Za tyto činy byl následně odsouzen na doživotí, které skončilo jeho smrtí v roce 2013 na následky selhání srdce.
V sirotčincích vždy platilo jediné pravidlo, a to že přežívají jen ti nejsilnější. Onoprienko tento fakt pochopil už brzy, protože po smrti matky byl umístěn do jednoho z nich, zatímco jeho bratr zůstal doma s otcem. Tato zkušenost podle něj zásadně ovlivnila jeho budoucí život. Tvrdil, že až 70 % dětí z těchto zařízení končí v dospělosti za mřížemi, a ani on vlastně nebyl výjimkou. Po odchodu ze sirotčince se živil krádežemi, protože bez vzdělání pro něj v podstatě žádná jiná možnost neexistovala. Společnost mu dlouhou dobu dělal jeho přítel Sergej Rogozin, se kterým spolupracoval až do roku 1989.
Jednoho dne si společně naplánovali vloupání do domu, kde žila desetičlenná rodina. Když je však přistihli při činu, místo útěku se rozhodli všechny svědky loupeže povraždit. Po tomto masakru se Onoprienko na čas stáhl, ale velmi brzy se k podobným činům vrátil. Tuto brutální taktiku pak opakoval při dalších loupežích. Nikoho nikdy nenechával naživu. Nejprve zastřelil muže, poté ženy a nakonec děti.
V Sovětském svazu oficiálně sérioví vrazi nikdy neexistovali. Když se však policie rozhodla jednoho hledat, často zatkla prvního podezřelého, na kterého narazila. V tomto případě padla volba na nevinného Jurije Mozolu. V březnu 1996 byl tři dny brutálně mučen elektrošoky, což nepřežil. O sedmnáct dní později však vyšetřovatelé dostali skutečnou stopu od Onoprienkova příbuzného, který oznámil, že Anatolij má tajnou skrýš plnou zbraní a vyhrožuje mu smrtí. Onoprienko se po zatčení k vraždám bez váhání přiznal. Tvrdil, že je andělem, kterého vyškolil samotný satan, a srovnání s Hitlerem ho spíše těšilo, než uráželo. Nad svými činy neprojevil ani náznak lítosti. Naopak, zdálo se, že na ně byl hrdý.
Policisté si přišli pro Anatolije Onoprienka přímo do bytu, kde žil se svou přítelkyní, která nic netušila. Po zatčení už nikdy nespatřil svobodu. Přesto měl ve svém nešťastném osudu jistou dávku štěstí. Trest smrti byl totiž na Ukrajině krátce před jeho zatčením zrušen. Ukrajinský prezident Leonid Kučma sice žádal v tomto případě o výjimku, aby mohl být Onoprienko popraven. Jeho žádost však byla zamítnuta. Ukrajina byla v té době členem Rady Evropy, která přísně trvala na zrušení absolutního trestu a nedovolovala žádné odchylky od tohoto pravidla. Onoprienko tak nakonec dostal doživotní trest.
Ani během soudního procesu, a ani později ve vězení Onoprienko neprojevil žádnou lítost nad svými zvrhlými činy. Naopak se jimi veřejně chlubil. Tvrdil o sobě, že je nejlepší vrah na světě a že zabíjel na příkaz hlasů, které pravidělně slýchával ve své hlavě. Tyto vnitřní hlasy podle jeho slov rozhodovaly o osudech jeho obětí. Jeho chladnokrevnost a bezcitnost z něj učinily jednoho z nejděsivějších sériových vrahů v historii Ukrajiny.
Navzdory tomu, že byl odsouzen k doživotnímu vězení, tak jeho život skončil dříve, než by kdokoli očekával. V srpnu 2013 zemřel ve věku pouhých 54 let na následky infarktu.
Zdroje informací:
https://murderpedia.org/male.O/o/onoprienko-anatoly.htm
https://en.wikipedia.org/wiki/Anatoly_Onoprienko
https://criminalminds.fandom.com/wiki/Anatoly_Onoprienko