Smotlacha. Miroslav Smotlacha.
V úvodním semináři k cimrmanovské hře Švestka říká Zdeněk Svěrák nebo Ladislav Smoljak, podle toho, na kterou verzi hry zrovna natrefíte, že „některé mykologické atlasy považují lišku za nejedlou houbu“. V tu chvíli už publikum ryčí smíchem, protože tématem přednášky měla být neschopnost udržet myšlenku a přednášející už od nedoceněných historiků přešel přes šestidenní pracovní týden, trend chalupaření a nedostatek masa na socialistickém trhu až ke sběru hub. „Právem se bavíte,“ říká Smoljak/Svěrák. „Já tedy nejsem žádný Smotlacha, ale když se liška trochu upraví, normálně jedlá houba.“
Jednak super vtip, ale hlavně nám to ukazuje, že tvůrčí duo si prostě mohlo dovolit střelit od boku jméno inženýra Miroslava Smotlachy prostě proto, že nebyla šance, aby někdo v publiku nevěděl, o koho jde. Jak říká slavná báseň Milana Kozelky, Američani vymysleli rock and roll, Japonci mají nejrychlejší vlaky, Masajové mají největší péra a Češi jsou výborní houbaři. A Miroslav Smotlacha byl všech houbařů král.
Na hru Švestka vzpomínal rád. „Pozvali mě na premiéru, chápal jsem to jako přátelské gesto a trochu legraci. Ale vážil jsem si toho,“ řekl tenkrát Mladé frontě. Smotlacha byl přes půl století jednatelem České mykologické společnosti, napsal bezpočet odborných mykologických knih, článků, atlasů, statí a jiných publikací. Nemohlo se stát, že byste v lese našli něco s kloboukem a tady pan inženýr nevěděl, co to je. Znal každou prašivku v našich lesích.
Národní hrdina
V roce 2005 dostal Miroslav Smotlacha od Václava Klause Medaili za zásluhy o stát v oblasti vědy a výchovy. Protože v Česku uznáváme akademiky hlavně v oborech, které jsou nám blízké. Sám Smotlacha tím byl trochu zaskočen. Jednak se domníval, že je kolem mnoho lidí, kteří by si to zasloužili víc, ale hlavně měl pocit, že udělal mnohem víc dobra jinde.
„Lidé mne asi znají jen přes své žaludky či houbové smaženice, ale já si přece jen více cením práce svého týmu při rekonstrukci architektonických klenotů, především Valdštejnského paláce,“ přiznal Smotlacha iDnesu. Přesně tak, muž, který se u nás stal synonymem pro houbaře, se nevěnoval pouze kulinářské mykologii, ale i té průmyslové. Jeho tým, jenž se věnoval dřevokazným houbám, tak zachránil víc než deset tisíc drahocenných památek.
Zítra by bylo inženýru Smotlachovi sto tři let, bohužel nás však v roce 2007 opustil. Ale nechal za sebou národ, na který může být pyšný. Možná jsme nevymysleli rock and roll a nemáme největší péra, ale jsme výborní houbaři.