Gondíci
Gondíkovi spadají do jakési subkategorie, protože většinou dostávali roli moderátorů, kteří měli dávat vážnému pořadu (jako Kolotoč nebo Rady ptáka Loskutáka) určitý subtilní komediální podtext. Jejich asi nejrafinovanější trik byl, že Adéla říkala do kamery nějakou informaci během čehož Dalibor, stojící o pár kroků za ní, začal dělat posunky a vytvářel dojem, že se do studia odněkud dostal oholený, šimpanzí liliput, který slízl trochu ketaminu a pak vyšňupal 5 gramů speedu. Dynamika celé scénky byla umocněna ve chvíli, kdy se Adéla, toho času si již vědoma, že její vypelichaný, retardovaný bratr dělá v pozadí opičky, začala na celé kolo smát.
Celý proces se podařil zopakovat během jednoho pořadu i padesátkrát v různých variacích ve směru pohupování Daliborovi hlavy a kadenci slintání. Dále tato legendární sourozenecká dvojice používala klasický „ping-pong“, kdy „ona“ řekla jednu větu a „on“ opáčil druhou, jenž byla buď rádoby vtipným komentářem či jakýmkoli blábolem doprovázeným šklebením se a poskakováním.
Pokud by si Bob Dylan měl vybrat, jestli dokoukat tohle video, nebo si nechat nařezat varlata a rány vysypat solí, volil by to druhé.
Populární Gondíci měli i takzvané únikové eso. V krizové situaci začal Dalibor bez jakéhokoli kontextu hrát na klávesy Yamaha a opilecky zpívat (za doprovodu jeho barvité řeči těla), zatímco Adéla se jen blbě usmívala a pohybovala v bocích, až nakonec oba ukončili celou epizodku epickým dvojhlasem. Jak ubíhal čas a Daliborův vlasový fond se ztenčil z 27 na 5, začalo ubývat i Gondíků v hlavním a posléze jakémkoli vysílacím čase. Tu a tam však někde ještě naše smysly polechtají.
Slávek Boura a Markéta Mayerová
U těchto dvou je skrze, řekněme, post-strukturální prizma vlastně nejasné, zda se jednalo o tandem, či nikoli. Markéta Mayerová byla spíše jakousi „osvětlovačkou“, v jejímž odraze byla umocňována zář Bourova bezmezného génia. Boura poprvé zaútočil na ženská srdce v adaptaci nejhoršího literárního počinu toho času již senilnějícího a věčně nadrženého Vladimíra Párala v režii kultovního Víta Olmera – Playgirls II.
Společně s Mayerovou se podíleli spíše na pořadech, které měly být a priori zábavné – největší klasikou je asi soutěž Rande, kde zoufalí soutěžící bojovali v obskurně-dementních disciplínách o přízeň ještě zoufalejších soutěžících. Mezi Slávkem a Markétou rezonovalo to správné sexuální napětí už jen kvůli tomu, že tehdy byli opravdovými partnery. Nekonečně se dvořící Boura nekonečněkrát okouzlené Mayerové vysílali do éteru tak silné feromony, že měl divák pocit, jak kdyby si to před jeho zraky rozdával Tomio Okamura s Ornellou Štikovou.
Slávek Boura drogy nebere aneb "sedm" smrtelných hříchů.
Moji nynější kolegové ještě v době, kdy pracovali pro Maxim, odpověděli na dotaz chlapce, který měl problém s ulovením jakékoli, ale aspoň poddajné partnerky, že pokud se podívá do zrcadla a uvidí v něm Slávka Bouru, tak se není čemu divit a jeho situace se asi nikdy nezlepší. Kolika mužům dal Boura naději, že i člověk vypadající jako oslizlý kříženec lachtana a brachiosaura v mrkváčích a vekslácké košili může sbalit i průměrně vypadající ženu jako byla Markéta Mayerová?
Slávkovi ale přestalo být do smíchu, když již zkrachovala jeho třicátá sedmá firma a zatímco by dnes jako rodilý Ukrajinec měl bojovat v Donbasu, prohání se noční Prahou jako řidič taxíku. Za příplatek ve formě 3 gramů kokainu prý předvede i svou legendární scénku „já dávám....seduuuuum“, se kterou se premíéroval jakožto porotce v pořadu DO-RE-MI.
Pavel Poulíček a Václav Tittelbach
Jakou ideální metodologii použít pro analýzu fenomenálního úspěchu těchto „sporťáků“ je vážně těžké určit. Musíme jednoduše počítat s hypotézou, ač extrémně nepravděpodobnou, že Tittelbach s Poulíčkem byli ve skutečnosti nastrčení komici. Pokud by tomu tak bylo, mystifikace Andyho Kaufmanna by se v tomto srovnání zdály být tak někde na úrovni nedomrdlého Jima Carreyho na předávání Českých lvů. V kuloárech se však traduje, že když Nova začínala vysílat a dělala konkurz na moderátory sportovních zpráv, přišli pouze uhrovitý teenager Poulíček a zasloužilý knírač Tittelbach.
To, že si s oběma pány užijeme více legrace než sportovních emocí, začalo být jasné velmi záhy, a to když Pavel poprvé osedlal komentátorské křeslo a celý první poločas si myslel, že Sparta je Brno a Brno je Sparta. Tittelbach zase sólo zabodoval beckettovským rozhovorem, který vešel do historie jako „Honzo, pojďte k nám“ za asistence neméně komediálně talentovaného fotbalisty Jana Kollera, rodáka ze Smetanovy Lhoty. Vaškův a Pájův vrchol přišel, když Nova pořídila práva na mistrovství světa v ledním hokeji. Tittelbachův running gag, svou simplicitou připomínající Rainmanovo oblíbenou scénku „Kdo je na první“, bylo zdánlivé nechápání toho, co znamená zakázané uvolnění i po několikátém odkomentovaném turnaji. Poulíček zase vynikal tzv. „jihoamerickou komentátorskou školou“ a když Libor Procházka nahazoval v úvodním zápase s Rakouskem v druhé minutě od červené čáry, plexiskla pod náporem hlasivkové extáze praskaly jako po bodyčeku Erica Lindrose.
Tittelbach klade tak záludné otázky, že se chudák Honza Koller nedokáže chytnout.
Pavel a Václav nebyli tradiční duo, přestože se čas od času na obrazovce bok po boku objevili. Spíše spolu souzněli a doplňovali se na dálku – jeden často představení započal, aby druhý dospěl k intrikované katarzi až i o několik hodin později. Poulíčkův bavičský talent však přeci jen získal vyšší ocenění, když mu byla svěřena nelehká role nahradit Gondíky v roli vrchního „kolotočáře“. Tittelbach se ale zase může pyšnit tím, že mu manželku nepřebral Richard Krajčo. Po nástupu Libora Boučka do sportovní redakce kanálu Prima COOL se však oba věhlasní spíkři ocitli v podzimu své kariéry.
Anketa
Nejkultovnější komediální tandem je:
A TADY máe 5 dokumentárních filmů na večery, kdy je televize plná braku.