Sonda jménem Dawn je právě u cíle své cesty.
Tenhle pátek - 6. března 2015 - se sonda Dawn (Úsvit) americké NASA dostala na orbitu trpasličí planety Ceres a stala se tak prvním, lidskou rukou vyrobeným objektem, který kdy dosáhl oběžné dráhy podobného tělesa.
v pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem, který je od nás vzdálen 300 a 600 milionů kilometrů. Rozptyl je dán tím, že pás má desítky milionů km v průměru a jde i o to, ve kterém místě své dráhy kolem Slunce je právě naše Země.
K přiblížení došlo přesně ve 12:39 (po poledni) našeho času, kdy sonda znovu zapnula své motory, protože ji zachytila gravitace planetky, a Dawn tak mohla začít kroužit kolem její oběžné dráhy.
Něco málo ke zmiňovaným motorům: jsou iontové a v praxi je NASA použila poprvé k tomu, aby se kosmická sonda mohla na orbitě zkoumaného objektu udržet delší dobu, zatímco všechny předchozí mise spoléhající na konvenční pohony umožňovaly sondám pouze jednorázové blízké přelety.
Následující animace ukazuje v trojrozměrném zobrazení přiblížení sondy Dawn k planetce Ceres - jejíž velikost je zde kvůli názornosti poněkud přehnaná.
Princip iontového motoru však není úplně nový, poprvé s ním přišel už v roce 1911 Konstantin Ciolkovskij. Zatímco u konvenčních motorů dochází k chemickým reakcím paliva, jehož značnou zásobu si musí nést vesmírné plavidlo s sebou, v tomhle případě je hnací síly dosaženo urychlováním částic inertního plynu elektřinou - na dlouhou cestu ho vystačí daleko menší množství a elektřinu si loď vyrábí neustále pomocí solárních panelů.
K cíli své cesty dorazila sonda po sedmi a půl letech, přičemž urazila dráhu bezmála pěti miliard kilometrů. Možná vás teď napadne - jak to, že tak dlouhá cesta, když je k nám pásmo planetek asi desetkrát blíže? Dawn se k němu totiž přibližovala v obří spirále:
Sonda nese na "palubě" množství přístrojů, které slouží k pořizování snímku povrchu a jeho analýze v nerůznějších "spektrech" - velká naděje se upírá k tomu, zda je na povrchu této trpasličí planetky voda. To se zatím nepotvrdilo, ale pokud by se voda nenašla, budou mít vědci dost práce s tím vysvětlit původ vířících skvrn, které se objevily na čerstvě pořízených fotkách.
pia18920-rotating_lg.gif
Tohle je rotující Ceres vyfocená ze vzdálenosti 46 tisíc kilometrů (každý pixel jsou asi čtyři kilometry) dne 19. února 2015. Zde skutečně vidíte plnou obrátku o 360 stupňů, tedy jeden cereský den, který trvá kolem devíti hodin.
Všimněte si velkého útvaru na rozhraní světla a stínu kousek nad rovníkem. Podle některých se podobá lívanci, jiní to vnímají jako prohlubeň ve tvaru mexického dolaru. Astronomové zatím nepřišli s žádným uspokojivým vysvětlením, pouze se spekuluje. Ví se s jistotou pouze to, že se nejedná o tzv. impaktní kráter vytvořený dopadem jiného tělesa, na to je podle všeho příliš mělký. Je to ve skutečnosti obří pánev (300 km v průměru) obehnaná jakýmsi valem či přesypem.
Ceres nebyl ovšem první cíl - už před bezmála čtyřmi lety Dawn "zakotvila" kolem oběžné dráhy jiné planetky z tohoto hlavního pásu jménem Vesta, kolem níž kroužila déle než rok. Přinesla tyhle záběry a umožnila i její poměrně podrobné zmapování.
Podobné články
Doporučujeme
Martin Miko
