Proč jste se pustila na úplně na jinou půdu, než na jakou jsme u vás byli zvyklí? Proč román o sexu?

Protože kdyby člověk dělal jen to, co se od něj očekává, byla by to neskutečná nuda! A navíc, věřte, že i lidé v takzvaně seriózních profesích žijí celkem běžné životy, ke kterým patří vztahy, rozchody, trable doma, trable v práci a samozřejmě i sexuální historky. Prostě klasické debaty u vína.

Nevadilo ale vašim kamarádkám, že o nich píšete? Říkáte, že všechno, co je v knížce, se doopravdy stalo.

Naopak. Jedna má kamarádka, když se jí něco zajímavého přihodilo, mi dokonce rovnou volala: Přijeď a vem si blok a tužku! Další má kamarádka, která byla předlohou náruživé Emy, teď dokonce věnovala knihu své tchyni. Otázkou je, jak na to budou pohlížet muži. A že jich tam je...

Vám se svěřovali také muži?

Někteří ano. Ale obvykle mi zážitky mužů, které jsem v knížce použila, líčily jejich ženy a přítelkyně.

image00005.jpeg

Kateřina Etrychová roky pracovala v zahraniční redakci České televize.

Píšete také o „korporátní buzeraci“. Že by vlastní zkušenost z mediálního světa?

Můj báječný život není autobiografie. Co se dočtete o korporacích, je součtem toho, co zažilo víc lidí okolo mě. A někdy je to dost veselé. Třeba když jedna z hrdinek objednala nenáviděnému šéfovi k narozeninám sloní trus. Nebo když další ve vzteku podala výpověď jménem své nadřízené. A docela dlouho na to nikdo nepřišel. Korporace jsou na historky naprosto bezedná studnice.

Co budete dělat, když se tam někdo pozná a naštve se?

Já myslím, že se v takových případech dotyční k obsahu raději vůbec hlásit nebudou! (smích) Kdo by se veřejně hlásil třeba k tomu, že v soukromé vířivce chytil herpes?

A budete psát dál?

Nemám tušení. V různých podobách píšu celý život, ale kam až to zajde, to je ve hvězdách. Uvidím i podle ohlasu čtenářů.