Krásná lidová písnička, kterou zná (snad) úplně každý zasáhla celý svět. Jaká je její historie? A co je to vlastně ten Velecký majír? Hypotézy jsou hned dvě. A dokonce národně konfrontační. Češi a Slováci se hádají, komu z nich písnička původně patří.   

Verze č. 1

Rodina Veleckých pocházela z Moravy, z obce Hrušky nedaleko Brna, kde vlastnila rozsáhlý majetek. Jeden ze synů - Vladimír, vystudoval zemědělskou školu a po první světové válce získal půdu ve slovenských Vráblech, vesnici na kopci Kíreš nedaleko slovenské Nitry. Pod kopcem tekl tehdy potok. Nyní se tu nachází Vrábel’ský rybník. Velkostatek se začal rychle rozrůstat a rodina Veleckých se tu usadila natrvalo. Vladimír se velmi přátelil s tehdejším prezidentem Masarykem, který ho navštěvoval buďto na Kíreši nebo spolu chodívali na hon v nedalekých Topolčiankách. Vladimír byl jeden rok rychtářem městečka Vráble a právě v tomto období pravděpodobně tato dnes tolik oblíbená píseň vznikla. Jejím velkým fanouškem byl i sám Masaryk, který si ji, spolu s písničkou Ach synku, synku, rád nechával všude hrát. (Zdroj: zitava.sk)   T. G. Masaryk si na písničku Teče voda teče velmi potrpěl. Zdroj: wikipedia.org  

Verze č. 2

Podle druhé teorie je předobrazem Veleckého majíru panský mlýn ve Velké nad Veličkou, který momentálně nehorázně chátrá. Areál bývalého panského mlýna se skládá z několika budov a části náhonu. Hlavní část tvoří skladiště s mlýnicí. Je to trojpodlažní podsklepená budova s klenutými i rovnými sklepy. Její součástí je přízemní mlýnice (dnes pod úrovní terénu). Nejstarší část objektu pochází zřejmě ze 17. století.  Stav budov je ale havarijní, zčásti jsou již zcela zbořeny. Nachází se na seznamu ohrožených nemovitých památek Státního památkového ústavu. Bývalá stodola v terénu nad skladištěm je v ruinách, stojí pouze štítové zdi. Vstup do mlýnice je částečně zasypán. Stav kleneb v této nejnižší části stavby není zatím závažněji narušen, ani tesařské konstrukce nad těmito prostorami (bývalé skladiště či sýpka a obytné prostory) nejsou výrazně napadeny. Náhon je částečně funkční a momentálně je využíván v rámci nové vodní elektrárny postavené mimo památkově chráněný areál. (Zdroj: folklornisdruzeni.cz)   A není to vlastně nakonec jedno, odkud tahle krásná lidovka pochází? Proč nás vlastně lidové písničky tak dojímají? A proč jsou některé z nich nesmrtelné? Milena Fucimanová v recenzi na knihu Ludvíka Vaculíka "Polepšené pěsničky" v časopisu Host z roku 2006 to vysvětluje velmi pěkně: Lidové písně, nejen valašské, ale i české, německé, ruské, maďarské a jiné, vyjadřují vždycky dvě nezastupitelné věci: cit a lidský příběh. V písních jsou informace předávané dalším pokolením. Něco jako DNA. Vaculík ví, že píseň není ornament, zaprášená výšivka. Je to svým způsobem volba. Jsme tím, co zpíváme. Lidé, kteří písně tvořili, dotvářeli nebo jen zpívali, byli poučeni životem, ne literárními smyšlenkami.   Takhle nazpíval píseň "Teče voda teče" chlapecký pěvecký sbor Petits Chanteurs à la Croix de Bois z Paříže:   A takhle dívčí sbor National Taiwan University:   A takhle Kája Gott: