Letní olympijské hry v Berlíně v roce 1936 měly být výkladní skříní nacistické třetí říše a ukázat všem národům, jak čistá árijská rasa dominuje sportovním odvětvím. Tento nacisty plánovaný obraz však totálně zbořil americký atlet Jesse Owens. Třiadvacetiletý Afroameričan se stal se čtyřmi medailemi nejúspěšnějším sportovcem celých her a nacisté i se svou ideologií tak utrpěli citelnou porážku.
Trapas pro nacisty
Všechny olympijské hry od obnovy této tradice v roce 1896 byly přehlídkou těch nejlepších sportovních výkonů. Letní olympiáda v roce 1936 byla ale v určitém ohledu jiná. Sportovní slavnost se tehdy konala v německém hlavním městě Berlíně a země ovládaná nacismem se rozhodla, že olympiádu využije k šíření své propagandy. Němci vynaložili vysoké finanční prostředky ke zbudování monumentálních stadionů, na nichž měl svět jasně vidět, že příslušníci árijské čisté rasy jsou obrazem fyzické dokonalosti a i proto mají plné právo považovat se za nadřazené. Stačil ale jeden jediný člověk a miliony říšských marek a snaha tisíců nacistů přišla vniveč. Tím člověkem byl Jesse Owens.
Tehdy třiadvacetiletý černošský atlet z Alabamy se specializoval na běh a skok do dálky. Na domácí půdě sbíral jeden úspěch za druhým, překonával světové rekordy a bylo proto jasné, že USA bude reprezentovat i na mezinárodní úrovni. Owens byl od cesty do nacistického Německa, které se nijak netajilo nenávistí vůči černochům silnější než od rasistů na americkém jihu, zrazován. Dokonce i předseda americké národní asociace pro barevné Owense upozorňoval, že mu v Německu hrozí nebezpečí. Jesse ale zastával postoj, že buď nepojede celá americká výprava, nebo on jede s ní. To, že by se nezúčastnil, vůbec nepovažoval za možnost.
Když Owens spolu s ostatními americkými atlety dorazil do Berlína, od běžných Němců nezmanipulovaných nacistickou propagandou se naopak dočkal vřelého přivítání, jelikož věděli, že je jedním z nejlepších sportovců té doby. Hitler a ostatní nacističtí pohlaváři nicméně zuřili a utěšovali se jen tím, že němečtí atleti Owense ve všem porazí. To se ale nacisté šeredně zmýlili.
První zlato v běhu na 100 metrů získal Jesse Owens 3. srpna 1936 s časem 10,3 s. Den na to zvítězil Owens s 8,06 m ve skoku dalekém a následující den přidal zlato v běhu na 200 metrů s 20,7 sekundami. Rčení "třikrát a dost" nicméně pro Jesseho Owense neplatilo a 9. srpna přidal čtvrtou zlatou medaili za štafetu na 400 metrů, během které překonal světový rekord. Se čtyřmi zlatými medailemi se stal nejúspěšnějším atletem nejen berlínské olympiády, ale i všech nadcházejících her až do roku 1984, kdy jeho rekord vyrovnal Carl Lewis.
Hitler z Owensových triumfů, které naprosto zdiskreditovaly vše, co nacisté hlásali, zuřil. Původně měl osobně gratulovat každému zlatému medailistovi, ale když zjistil, že by musel gratulovat černochovi, raději se zařekl, že nebude gratulovat nikomu. Albert Speer po válce vypověděl, že mu Hitler řekl, že Owens jako opičák z džungle nemá právo na to vůbec se účastnit závodů s vyspělými občany třetí říše. Owens nicméně poznamenal, že od Hitlera nic jiného nečekal, ale kdo ho opravdu zklamal, byl americký prezident Roosevelt, který mu ani neposlal blahopřejný telegram.
I když sportovní rekordy Jesseho Owense nebyly překonány mnohdy i několik desítek let, přesto se z něj nestala světová celebrita. Po olympijských hrách se potýkal s chudobou a kvůli rasové segregaci se musel živit potupným způsobem. V rámci „zábavných“ exhibicí závodil například s koňmi a dalšími zvířaty. Po ukončení sportovní kariéry si otevřel čistírnu, což ho nakonec přivedlo k bankrotu. Nakonec zemřel ve věku 65 let na následky rakoviny plic. Přestože byl nadaným sportovcem, tak od svých 30 let vykouřil i krabičku cigaret denně, což jeho plicím rozhodně neprospělo. V roce 1995 američtí sportovní experti spočítali, že kdyby byl na Owens na vrcholu kariéry v současnosti, dokázal by stovku uběhnout zhruba za 9,8 s, čímž by strčil do kapsy většinu nejlepších světových sprinterů.
Podobné články
Martin MikoDoporučujeme
