O faraonovi Tutanchamonovi si archeologové začali špitat až na přelomu 19. a 20. století. V roce 1907 objevil Američan Theodore Davis několik pohřebních předmětů s jeho jménem. Neúspěšně se pokoušel nalézt jeho hrobku až do roku 1914. Pak uvolnil místo jejímu zavilému hledači – britskému archeologovi a egyptologovi Howardu Carterovi.

Pro toho se nalezení hrobky stalo posedlostí a životním cílem, za kterým si šel tak zarputile, že 4. listopadu roku 1922 mohl společně se svým mecenášem lordem Carnarvonem slavit fenomenální úspěch. Ten mu málem proklouzl mezi prsty jako pouštní písek. Od egyptských úřadů dostal na konci října ultimátum, že pokud nic neobjeví, musí si sbalit "saky paky" a dělníky a do 14 dnů vykopávky ukončit. Naštěstí nepropadl panice a 5. listopadu poslal lordu Carnarvonovi jeden z nejslavnějších telegramů na světě:

Konečně jste v Údolí králů učinil skvělý objev - stop - nalezen velkolepý hrob s neporušenými pečetěmi - stop - až do Vašeho příjezdu znovu zasypán - stop - srdečné blahopřání - stop - Carter.

Howard Carter – legendární telegram – lord Carnavon Oba pak společně 26. listopadu 1922 vstoupili do míst, která po tři tisícovky let střežila svá tajemství. Samotná místnost se sarkofágem byla otevřena zhruba o 3 měsíce později. Mumie faraona byla pak odhalena až v říjnu 1925. Poslední artefakty vydala hrobka po celých osmi letech. Starověké skvosty zaplnily 12 výstavních hal v káhirském Egyptském muzeu. ALE.... Během odkrývání hrobky zemřelo několik lidí. Mezi prvními  i padesátiletý lord Carnarvon. Nezemřel ale  bez příčiny. S nejvyšší pravděpodobností ho štípl do tváře moskyt. Při holení si rozřízl ranku po bodnutí. Do rány se mu zřejmě dostala infekce. Následovala otrava krve a zápal plic. Spisovatelka Marie Corelliová, autorka senzačních bestsellerů své doby,  se přiživila na temné senzaci a vydala varování, že každého narušitele zapečetěné hrobky stihne ten nejstrašnější trest. A kletba byla na světě. Věřil v ni i sir Arthur Conan Doyle, jehož Sherlock Holmes na rozdíl od svého stvořitele vládl vrcholným analytickým myšlením. V okamžiku smrti lorda Carnarvona pohasla v Káhiře všechna světla. Tehdejší příznivci konspiračních teorií upozorňovali i na událost, která se stala již dříve, při samotném otevírání hrobky – Carterova ptáka, kterého choval v kleci u svého domu sežrala kobra – had, který v rukou bohyně Sachmet dštil oheň na všechny nepřátele. V září následujícího roku zemřel po vytržení několika zubů Carnarvonův mladší bratr Aurby Herbert. Princ Ali Kamal Fami Bej, další, kdo se opovážil vstoupit do hrobky, byl zavražděn vlastní ženou v londýnském hotelu Savoy. Carnarvonův tajemník, Richard Bettel nečekaně zemřel na infarkt. Jeho otec, lord Westburry, si vyšel na vycházku - oknem v sedmém patře. Na jeho pohřbu pohřební vůz přejel a zabil malé dítě. Arthur Maice z newyorského metropolitního muzea, Carterova pravá ruka, zemřel v roce 1929.  S faraónovou kletbou měli co do činění i Češi. Spisovatel Ivan Milan Jedlička vzpomíná v dokumentárním cyklu ČT Zapomenuté výpravy na příhodu, kterou zažil v Údolí králů. A především na její dopady. Spolu se dvěma cestovatelskými kolegy podplatili průvodce, aby jim umožnil přespat ve Tutanchamonově hrobce. Mladý/mrtvý faraon zahrozil už při zpáteční cestě. Jeden z narušitelů jeho klidu se vyhýbal silničnímu pirátovi a odnesla to tři žebra. Za dva měsíce měl další z nich těžkou autonehodu a několik dní bojoval se smrtí. Ani na samotného Jedličku Tutanchamon nezapomněl. Z hořícího vraku auta ho vyprostila duchaplná řidička. Statistika nuda je, má však cenné údaje. A při pohledu do nich se Tutanchamonova kletba jeví jako chiméra. Z 58 lidí, kteří vstoupili do hrobky jich během 12 let zemřelo pouhých 8. Sám Howard Carter se dožil 66 let a lékař, který prováděl pitvu faraonovy mumie zemřel v 75 letech.  Z vědeckého hlediska by na ní ale něco být mohlo. Vysvětlení je ale prozaické. Příčinou onemocnění některých "obětí" kletby totiž mohly být spory plísní, které se v Tutanchamonově hrobce rozmnožily. Přece jen se v ní víc než 3000 let nevětralo.  

1. Na pečeti dveří objevil Carter symbol města mrtvých – šakala s devíti spoutanými zajatci

 

2. Když se započala stavba hrobky faraona Ramesse VI. (pravděpodobného syna slavného Ramesse III.), sutiny zasypaly vchod do Tutanchamonovy hrobky, čímž její obsah ochránily před nevítanými návštěvníky v podobě vykradačů hrobek. Ti ale hrobku navštívili už předtím. Kupodivu si však odnesli jen pár drobností. 

 

3. Napětí stoupá.

 

4. Anubis na stráži.

 

5. Egyptský bůh v podobě černého šakala byl ochráncem pohřebišť  a mrtvých a prvním mumifikátorem. Vítal zemřelé v podsvětí a doprovázel je na cestě k poslednímu soudu u boha Usira, kde byla jejich srdce vážena na vahách spravedlnosti.

 

6. Skladovací místnost byla plná lehátek, židlí a truhel.

 

7. A spousty dalších pokladů. Celkem zhruba 650 pozlacených předmětů navršených do výše 4 metrů.

 

8. Žulový sarkofág v pohřební komoře nebyl zdaleka poslední překážkou.

 

9. Sarkofágy do sebe zapadaly jako matrjošky.

 

10. Poslední - zlatý - zpodobňoval devatenáctiletého faraona Tutanchamóna.

   

A takhle nějak to celé probíhalo: