Přes osmdesát let uběhlo od podepsání toho, čemu Češi tak rádi říkají „mnichovská zrada“. Tohle trauma nás sužuje skoro celé jedno století… Ale nepřišlo úplně znenadání. Francie s Británií měly tolik slušnosti, aby nám daly vědět pár dní předem.
Dalších tři sta let
Od uzavření mnichovské dohody letos uběhne dlouhých a z větší části vlastně tragických osmdesát pět let. Neměli jsme to úplně jednoduché do té doby, ale dalších několik dekád se nám tady procházela autoritářská prasata ze Západu i Východu. Hlavně Východu, teda. Ale Němci to začalo.
V seriálu České století je skvělá scéna, kdy budoucí kolaborant a dost pravděpodobně fašista od přírody plukovník Emanuel Moravec mluví s prezidentem Benešem, který mu vysvětluje, že všechno tohle je na chvilku. Mnichov, Hitler… že se s tím teď nedá nic dělat, že nebudeme posílat naše lidi na smrt, že na chvíli zatneme zuby a za pár měsíců nebo let bude zase dobře. Moravec na to naštvaně odpovídá: „Zas to bude trvat tři sta let.“
My tady z morem prolezlé budoucnosti víme, že neměl pravdu, ale taky víme, že realita budoucnosti je mnohem komplikovanější, než by si tenkrát kdekdo připustil. V něčem ale tahle tragicky záporná postava českých dějin pravdu měla? Češi se z Mnichova nikdy úplně nevzpamatovali.
Beneš neudělal nic špatně
Drtivá většina historiků se shoduje na tom, že Edvard Beneš byl muž naprosto mimořádných kvalit. Dobový tisk o něm kdysi napsal: „Beneš nekouří, nepije, nehraje karty, nechodí za ženskými. Co teda dělá?“ Odpověď je vlastně jednoduchá, Beneš dělal politiku. A měl na to až nadpřirozený talent. V tandemu s Masarykem dokázal během první světové tenhle člověk v podstatě z ničeho vydupat samostatný národ se suverénním státem. Nikdo neměl tolik vyšlapaných cestiček zákulisím mezinárodní politiky jako Edvard Beneš, nikdo neměl tolik metaforických klíčů od tolika metaforických dveří.
Jedním dechem ale historici taky dodávají, že tohle všechno byl Beneš před a následně v době prvorepublikové éry. Jenže to, co se s blížící se polovinou dvacátého století začalo dít, bylo naprosto mimo jeho chápání a mimo jeho svět. Ještě v polovině třicátých let byl naprosto přesvědčen, že Hitler je pouze loutka armády a celá ta nacistická bublina musí brzy prasknout. No… sekl se vlastně jen o pár let.
Zatímco všichni ostatní byli naprosto šokovaní tím, že nás Francie s Británií na konci září 1938 odepsaly, Benešovi to bylo jasné už 19. září, když přišla od našich spojenců výzva, ať postoupíme Sudety nacistům. Prezident si prodělal svou zradu pár dní dopředu. Právě od té chvíle uběhlo dnes na den pětaosmdesát let.
Nutno říct, že jakmile začala druhá světová válka, probudil se v něm starý Beneš. A v podstatě znovu, sám a bez Masaryka (minimálně toho starého), vydupal na spojencích znovu Československo. Kvůli svému desetiletí trvajícímu pracovnímu vypětí už ho ale nedokázal ve čtyřicátých letech zachránit před rudými stvůrami.
Podobné články
Martin Miko
Arian EbrahimiDoporučujeme
