Století páry

19. století je nám známé jako století páry, neboť svět napříč tímto stoletím zaznamenal ve strojním inženýrství obrovský posun. Svět se začínal poměrně rychle industrializovat a parní stroj se stal nejvýznamnějším zdrojem energie, a to jak v průmyslu, tak v dopravě – odtud „století páry“.

To, že se 19. století nazývá stoletím páry, ovšem neznamená, že by se pára nevyužívala již v minulosti. Je známo, že se párou zabýval již Archimedes ve 3. století př. n. l. Známým vynálezem fungujícím na principu stlačené páry je také tlakový hrnec (papiňák), který byl vynalezen Francouzem Danisem Papinem roku 1679.

S prvním funkčním parním strojem však přišel až James Watt, a to v roce 1765, jak je uvedeno na webu Britannica. První parní lokomotiva ovšem spatřila světlo světa až roku 1814 a stál za ní George Stephenson.

mohlo by vás zajímat

Pozor, jede vlak! Nejhorší železniční neštěstí v české historii

Exploze lokomotivy Jason

Parní lokomotivou byl také stroj pojmenovaný Jason, pravidelně převážející náklady z Bohumína do Vídně. Lokomotiva Jason 27. července roku 1848 zrovna převážela pravidelný nákladní vlak č. XI na standardní trase Bohumín–Vídeň. Mezi stanicemi Hulín a Napajedla ovšem náhle explodovala.

Na místě tehdy zahynul jak strojvedoucí Nischlag, tak topiči Frank a Černý. Čistič Prischka, jenž sloužil jako tendrová stráž, utrpěl těžká a závažná zranění, kterým po dvou hodinách od nehody podlehl. Při nehodě byli zraněni také dva nakladači, oba se však ze svých zranění vyléčili. První z nakladačů byl zraněn při výbuchu a jednalo se o poměrně lehká zranění.

Druhý z nakladačů, Mandl, výbuchem zraněn nebyl. Zranil se až při záchranných pracích, když jej zavalil náklad. Jeho stav po tomto nešťastném okamžiku byl shledán natolik rizikovým, že mu přivolaný kněz udělil poslední pomazání, stejně jako umírajícímu Prischkovi. Mandl však nakonec zraněním nepodlehl a vyvázl živý.

Nehoda to byla vskutku rozsáhlá, odpovídající obrovské síle exploze. Ze čtyřiceti nákladních vozů bylo zničeno nebo poškozeno sedmnáct. Trosky lokomotivy byly po výbuchu nalezeny až 600 metrů daleko od místa havárie.

mohlo by vás zajímat

Smolný den na nádraží Montparnasse: Příběh jedoucího vlaku a novinového stánku propojila proslulá železniční nehoda

Příčina katastrofy

Příčina exploze nebyla nikdy spolehlivě objasněna, nicméně možných vysvětlení bylo předloženo mnoho. Nejčastějšími předkládanými odůvodněními byla závada na kotli, odpadnutí kusu kotelního kamene, exploze třaskavého plynu nebo chyba strojvedoucího. Proměnných bylo mnoho a technika nebyla v roce 1848 na takové úrovni, aby se při vyšetřování podařilo odhalit i ty nejmenší detaily.

Tou asi nejpravděpodobnější příčinou dle vyšetřovatelů byl nedostatek vody v kotli, a to buďto chybou strojvůdce, který chybně nastavil vodoznak, nebo technickou závadou, tedy poruchou čerpadel. Napuštění studené vody do rozžhaveného prázdného kotle totiž vedlo k prudkému vývoji obrovského množství vodní páry, která způsobila tak velký přetlak, že jej kotel neudržel a s obrovskou silou explodoval.

Toto vysvětlení víceméně odpovídá všem nalezeným důkazům a shromážděným výpovědím, na druhé straně je zde skutečnost, že kotel měl pro podobné případy zabudovanou pojistku v podobě olověného šroubu. Olovo by se při poklesu hladiny vody a vysokého rozžhavení kotle rozpustilo a voda z kotle by zatopila topeniště vodou, čímž by bylo zamezeno katastrofě. K tomu však nedošlo, ba co víc, šroub byl nalezen neporušený, což nabourává výše zmíněnou teorii. Vyšetřovatelé nebyli schopni tento nález vysvětlit.

Jasná je však na rozdíl od nevyšetřené příčiny exploze skutečnost, že se tehdy jednalo o největší železniční nehodu na území českých zemí a o první velkou nehodu na severní dráze. Nehoda nezůstala bez odezvy – na dlouhou dobu značně ovlivnila pokyny a pravidla pro údržbu a používání kotlů parních lokomotiv.