Josefa Slánská se narodila 25. února 1913 v Praze. Její jméno za svobodna znělo Hašková, otec byl fotografem. Měla ještě čtyři sourozence. Přestože nebyla z dělnické rodiny, byli velice chudí. Všechny tehdy zasáhla hospodářská krize, sourozenci zaměstnání nenašli. Slánská kvůli nedostatku peněz ukončila gymnázium v páté třídě. V komunistické straně se tehdy angažovali buď intelektuálové, nebo lidé z těch nejchudších vrstev, kteří věřili ve zlepšení svého sociálního statusu. Josefa Slánská byla mix obou zmíněných skupin. Levicově zaměřená byla již v pubertě, byla členkou Komunistické mládeže (Komsomol), v roce 1929 vstoupila do KSČ. V raném mládí začínala v ústředí Mezinárodní rudé pomoci (solidární komunistické organizace).
Brzy po vstupu do komunistické strany se seznámila s Rudolfem Slánským – byla to láska jako z románu, na první pohled. Společně chodili do Vily Tereza, kde sídlilo sovětské velvyslanectví. Ve svých pamětech na to vzpomíná jako na nejhezčí období života. Scházeli se zde s levicovými intelektuály.
Moskevská epizoda
Slánská odjíždí v roce 1931 do Moskvy, a to společně s vůdci komunistické strany v Československu. Nebylo jí tehdy ještě ani 20 let. V Sovětském svazu se stává jakousi důvěrnicí Klementa Gottwalda, který se jí svěřuje s nejniternějšími myšlenkami, tento vztah trvá i po návratu do Československa. V Sovětském svaze postihla manžele tragédie. V parku chová malou sestřičku její starší bratr v kočárku, procházejí se. Tu k němu přistoupí žena, říká, že jeho matku rozbolely zuby a musela jít k lékaři. Tam prý má sama holčičku přivézt. Zničehonic mu holčičku vytrhne a utíká. Manžel Rudolf je nalezen spící na lavičce – lépe řečeno uspaný. Manželé už holčičku nikdy nenajdou, syn se po ní snaží pátrat ještě v dospělosti coby český velvyslanec v Sovětském svazu.
Manželkou generálního tajemníka
Vrchol jejího života nastal v roce 1948. Stává se ženou generálního tajemníka, zůstává však stále skromná. Později velice kritizovala způsob života, který vedli vrcholní komunističtí politici. Byla velice činná v různých stranických organizacích. Její prací v té době byly překlady z ruštiny, například divadelních her (seriál Bohéma ukazuje, že se občas chodila dívat na zkoušky her, které překládala, a občas měla také připomínky).
Zatčení a pád
Manželé byli zatčeni ve své vile 23. listopadu 1951. Na celé operaci se podíleli Zápotočtí, u kterých byli předtím hosté. Snažili se je všemožně zdržet, aby mohlo být zatčení připraveno. Poté, co odjeli ihned volali příslušnému estébákovi, že opustili svůj dům. Zatčení proběhlo v hale jejich domu, Slánský si ještě stěžoval, že jim nefunguje osvětlení na zahradě – StB všechny pojistky vypnula. Po zatčení byli umístění v malé chatě, kterou měli paradoxně dostat jako dar od strany. Slánská si myslela, že je unesla nějaká „zápaďácká skupina“, až později jí došlo, že je vše v režii strany. Chtěli ji zatáhnout do procesu proti svému manželovi. Nepovedlo se jim to, ve spise je napsáno, že by hrozilo, že by se ji při procesu nepodařilo udržet pod kontrolou. Také šibalsky tvrdila, že se není schopna naučit předepsaný text.
Slánská po procesu s manželem ztratila víru v komunismus, později také podepsala Chartu 77 a odsoudila stalinismus, ovšem ne už socialismus. Tvrdila, že režim, který zde byl neměl se socialismem nic společného – tato defétistická myšlenka je typická pro většinu levicových intelektuálů i dnes.
ZDROJE:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Mezininárodní_rudá_pomoc
https://cs.wikipedia.org/wiki/Josefa_Slánská
https://cs.wikipedia.org/wiki/Komunistická_strana_Československa
https://plus.rozhlas.cz/josefa-slanska-zena-ktera-neomylne-minula-pravdu-8434434