Všechna města v rámci svých odpovědí v dotazníku ke studii reportují, že se zamýšlené cíle zákazu hazardu podařilo naplnit. A to i přesto, že při přijímání nulové tolerance nebyly stanoveny žádné metriky nebo podmínky úspěšného zavedení. Hodnocení dopadů regulace je ze strany samosprávy vesměs politicky „normativní“, emocionálně podbarvené. Záměr snížit dostupnost hazardu na svém území totiž nejsou města schopna nijak objektivně vyhodnotit. Města navíc ani takové vyhodnocení nerealizují a na magistrátech chybí osoby, které se pečlivou analýzou situace po zákazu zabývají.

„Tato absence dat o situaci mezi hráči na území měst je zarážející zejména v kontextu toho, že města si jsou vědoma např. rozkvětu černého trhu nebo rozvojem problémového hraní prostřednictvím jiných herních kanálů. Všichni víme, že s hazardem jsou u problémových hráčů spojeny nežádoucí jevy, ale pokud zavádíme regulaci, která jasně říká, že tyto jevy sníží, musí je být regulátor schopen měřit a cíle vyhodnocovat,“ říká Aleš Rod, ředitel výzkumu v Centru ekonomických a tržních analýz (CETA).

To potvrzuje i Jakub Žofčák, analytik CETA: „Zástupci Brna a Ostravy v dotazníku reportují snížení počtu hazardních hráčů, nemají však k dispozici data, která by tyto závěry mohla podpořit. Stejně tak nelze na základě jednoduché analýzy dostupných dat usoudit, zda má zákaz hazardu v uvedených městech pozitivní vliv na kriminalitu,“ doplňuje Žofčák. Model nulové tolerance hazardních her v současnosti uplatňuje i česká metropole Praha. Ani tamní magistrát ovšem dopady tohoto zákazu pravděpodobně aktivně nesleduje a nemá pro tuto činnost vyčleněny konkrétní personální kapacity. Lze tak jen odhadovat, že když se zvoleným modelem nedovedou pracovat ani tak velká města, pro ta menší bude související administrativa představovat ještě větší zátěž.

Analýza a dotazníkové šetření CETA dospívá k závěru, že zákazem land-based hazardu nedošlo ve zkoumaných městech k vymýcení hazardu, prokazatelnému snížení počtu patologických hráčů ani ke snížení kriminality. Dochází naopak k substituci těchto aktivit dojížděním do sousedních obcí, nebo přesunem do online prostoru či na černý trh. Významnými trendy je v tomto kontextu zejména vznik nelegálních heren a záchyt tzv. kvízomatů Celní správou České republiky. Nicméně je třeba podotknout, že pro skutečně hloubkovou analýzu by bylo třeba použít data shromažďovaná samotnými obcemi. Ta ale neexistují.

„Podle samotných obcí je motivací k redukci land-based hazardu nejčastěji snaha o snížení počtu hráčů v obci. Omezení nabídky však nemusí automaticky znamenat snížení prevalence hazardu, zejména kvůli možnosti substituce land-based hazardu online hazardem, černým trhem, land-based hazardem v sousední obci nebo v jiných povolených aktivitách,“ konstatuje Žofčák. Při prohibitivní regulaci sice hráč nebude chodit do místní herny nebo kasina, ale problémy spojené s patologickým hraním přetrvají. Oproti online hazardu mají kamenné pobočky relativní výhodu v „dohledu“ nad hráčem, kontrole alkoholu či drog.

Nejen nelegální subsituty, ale i povolený online hazard a online kurzové a live sázení leží mimo dosah obecně závazných výhlášek přijímaných na úrovni obecních zastupitelstev. CETA ve svém hodnocení konstatuje, že stav, kdy jedny z největších a nejdůležitějších sídel nemají k dispozici ani data, ani analýzu dopadů tak významných opatření, je alarmující. Regulace totiž dopadá na příležitostné hráče i turistický ruch, patologické hráče to zároveň motivuje využívat potenciálně více škodlivé nelegální substituty legálního hraní. Větším problémem ale je, že rozhodnutí zastupitelstev o formě regulace má širokou škálu dopadů a nezohledňuje zdaleka jen sektor nabídky hazardních her – podobné vzorce rozhodování se totiž vyskytují i v jiných oblastech nebo u jiných témat, o nichž samosprávy rozhodují.

„Nejde ani tak o hazard. Prohibice land-based hazardu je lakmusovým papírkem toho, jak se nemá dělat regulace v obcích. Dlouhodobě upozorňujeme na to, že v regulatornímu rozhodování chybí práce s daty, stanovování měřitelných cílů a jejich vyhodnocování. Bohužel na úrovni samospráv je to ještě závažnější problém,“ vysvětluje Rod. „Jistě, řada menších obcí na to nemá kapacity nebo know-how, což není omluva, jen konstatování faktu, ale pro statutární nebo krajská města toto neplatí. Ta by měla jít příkladem,“ myslí si Aleš Rod.

Studie mimo jiné poukazuje na fakt, že pandemie covid-19 simulovala stav úplné prohibice land-based hazardu. Data implikují, že prevalence patologického hraní přitom v tomto období mírně vzrostla. To je výrazný argument, který by měl být dále zkoumám pohledem adiktologickým i fiskálním: Prohibice hraní v kamenných pobočkách nemusí mít takový dopad, jaký je těmto místním regulacím přisuzován.

Autoři studie upozorňují na nutnost činit regulatorní rozhodnutí procesem Local Impact Assessment, tedy hodnocením lokálních dopadů regulace. Minimálně by mělo jít o základní analýzu dané problematiky (pozitivní dopady vs. negativní dopady) a stanovení měřitelných cílů, které budou po čase vyhodnoceny.

Předpokladem efektivní regulace na obecní úrovni je následující doporučený postup:

1. detailní a objektivní popis stávajícího stavu,
2. vymezení měřitelných cílů regulace a doby jejich naplnění,
3. analýza dopadů regulace na základě výnosů a nákladů tohoto opatření,
4. zpětné vyhodnocování dopadů s ohledem na stanovené cíle a
5. revize regulace po předem stanovené době.

Celé znění studie je dostupné ZDE.