1. USA

Skoro pět tisíc hlavic v podzemních silech, na ponorkách, bombardérech. Stejně jako Rusko má USA hlavice všech velikostí, takže je může odpalovat ze všech možných i nemožných platforem, zatímco jiné země mají jen větší jaderné zbraně a to samozřejmě omezuje jejich použití. Řada amerických hlavic je rozmístěna na území cizích států (viz bod 9). USA je stejně jako následující čtyři státy členem tzv. nukleárního klubu a těchto pět jaderných mocností se v roce 1996 v rámci dohody CBTB dohodlo na přerušení jakýchkoliv jaderných testů. Zároveň všechny zmíněné státy podepsaly smlouvu o nešíření jaderných zbraní. Momentálně je pod ní 189 podpisů, ale existují státy, které smlouvu nepodepsaly a nukleární zbraně zjevně vlastní a mohou je tedy šířit dál. Viz níže.  

2. Rusko

Rusové mají oficiálně přes tři tisíce taktických hlavic, ale podobně jako v případě USA mají ve skladech i starší, leč funkční hlavice, které čekají na rozmontování a deaktivaci. V případě nukleárního konfliktu by pravděpodobně bylo možné využít i tento arzenál. Je pravděpodobné, že Rusové mají dokonce víc silnějších hlavic než USA, takže srovnávat pouhé absolutní počty může být zavádějící. Stejně jako USA samozřejmě Rusko disponuje tzv. jadernou triádou - může odpalovat střely ze země, vzduchu i moře a adekvátně tak reagovat na první útok protivníka. Rusové se několikrát oficiálně přiznali k systému Perimeter, tj. tzv. systému mrtvé ruky. Pokud by ruské velení zasáhla atomová hlavice, spustil by se v případě neaktivního lidského faktoru automatizovaný systém, který by byl schopen sám odpálit střely na předem definované cíle. Tím by se zajistilo "vzájemné zničení" i v případě, že by Rusové nestříleli první.  

3. Čína

I Čína disponuje jadernou triádou, i když její střely mají omezený dolet a je jich mnohem méně (řádově stovky). To jsou ovšem pouze oficiální čísla. Čína už kdysi překvapila, když od ovládnutí jaderné technologie k plnému vyzbrojení 250 hlavicemi uběhlo pouhých 32 měsíců. V případě potřeby by tedy Čína dokázala díky svým zdrojům vyrobit obrovský počet hlavic pro vlastní potřebu. Čína spolu s Indií jsou překvapivě jediné dvě země, které se zavázaly k tomu, že nezaútočí jadernými zbraněmi, pokud jimi na ně nezaútočí protivník jako první. USA a Rusko jsou v tomto opatrnější a vyhrazují si právo střílet první, samozřejmě jen ve výjimečných případech.  

4. Francie

Disponuje asi třemi stovkami hlavic, přičemž modernizovala svůj arzenál v rámci odzbrojení po skončení studené války. Spoléhá na ponorky a stíhačky s menšími hlavicemi. Jadernou připraveností si upevňuje statut důležité evropské mocnosti. V roce 2006 dala Francie na vědomí, že v případě útoku zbraněmi hromadného ničení může útočník očekávat jadernou odvetu.  

5. Velká Británie

Britové mají asi 200 hlavic (především Vanguard a Trident), ale chystají jejich modernizaci. Jadernou mocností se stali velmi rychle, protože spolupracovali s USA už na projektu Manhattan a krátce po druhé světové válce jim USA s vývojem jaderného programu pomohla, protože chtěla mít pojistku proti rozpínajícímu se Sovětskému svazu. Britové spoléhají především na balistické střely s velkým doletem.  

6. Indie

Indové získali pár jaderných reaktorů pro mírové použití od Kanady a v 70. letech provedli první jaderný test, čímž naštvali zbytek světa. Nikdy nechtěli podepsat zmíněnou smlouvu o šíření jaderných zbraní, protože nechtěli uměle vytvářet "jadernou smetánku". V roce 2008 se sice podařilo podepsat s USA vzájemnou smlouvu o kooperaci, ale USA nadále odmítá uznat Indii za jadernou velmoc a nechce jí nijak pomáhat s dalším vývojem nukleárního arzenálu. Indie má podle odhadů cca stovku hlavic.  

7. Pakistán

První testy začaly v sedmdesátých letech, opět na vybavení poskytnutém západními mocnostmi pro mírové účely. Pakistán viděl, že Indie má první jadernou zbraň, a tak prohlásil, že taktéž vyvíjejí a vyvinou atomovku, "i kdyby měli žrát trávu". Nakonec se jim podařilo sílu atomu ovládnout po několika testech a nyní mají cca sto hlavic. Šéf pakistánského jaderného programu je stále podezřelý z toho, že na černém trhu prodal zásadní technologii potřebnou k vývoji jaderných zbraní zemím jako Severní Korea, Írán a Libye.  

8. Izrael

Mají je, nebo ne? Izrael se jako obvykle s ničím nechlubí ani nepáře. Jsou tu ovšem důkazy, že už v 70. letech tajně otestoval své jaderné zbraně v Jižní Africe a disponuje několika desítkami hlavic. Izrael to odmítá potvrdit či dementovat, není členem žádné ze zmíněných smluv a používá tuto nejistotu jako jednu z obranných linií.  

Opatrovníci (Německo, Belgie, Itálie, Holandsko a Turecko)

V rámci smluv uvnitř NATO či předsunutých amerických základen lze najít desítky jaderných hlavic i v zemích, které samy o sobě jadernými mocnostmi nejsou. Technicky vzato jsou ale tyto zbraně pod přímým velením jejich původních majitelů a dostatečně chráněné proti zneužití třetí stranou.