A co vás vlastně začne ohrožovat dřív - podchlazení, únava nebo žraloci? Po přečtení možná pojedete na dovolenou radši na Orlík.
Kdysi dávno jsme se cestou na trajektu do Švédska s kamarády bavili, jestli bychom vůbec měli šanci na přežití, kdybychom přepadli do rozbouřených vln Severního moře.
Byla jedna hodina po půlnoci, začátek listopadu. Kolem procházející člen posádky nám sdělil, že i kdybychom přímo před ním skočili přes palubu, rovnalo by se to sebevraždě. Ačkoliv má vysílačku a všechny složky záchranného systému jsou v plné bdělosti, nepodařilo by se v aktuálních podmínkách zachránit plaváčka dřív než za deset minut. Víc než osmdesát procent lidí by v té chvíli už bylo po smrti. A půlka z těch dvaceti procent by podlehla šoku ze zachránění a prudké reakci organismu. A to se bavíme o deseti minutách, tedy záchraně na první dobrou.
Podzimní Severní moře s teplotami těsně nad nulou je možná příliš krutým osudem, ale pojďme si tedy muže přes palubu rozebrat hezky popořádku.
1. Skok nebo pád
Většina zámořských parníků je velmi dobře chráněná proti nedobrovolnému pádu přes palubu, ale třeba zrovna trajekty mají zábradlí až směšně nízko. Pokud spadnete, hrozí vám navíc, že se pomlátíte o trup lodi. A hlavně, že si toho nikdo nevšimne. Demonstrativní sebevražda skokem do hlubin vám dává větší prostor k odskoku od lodi, ale také hrozí, že si vás někdo všimne a pokusí se vás zachránit. Mnohem zásadnější je ovšem dopad. Skáčete z výšky až několika desítek metrů, takže zcela vážně hrozí, že si při dopadu zlomíte nohu nebo přinejmenším vyrazíte dech. A vyražený dech při dopadu do ledové vody je to poslední, co potřebujete. Začnete se tak topit v podstatě okamžitě.
2. Den nebo noc
Na denní či noční době přirozeně záleží nejen, co se týče teploty moře, ale také možnosti reakce posádky. Zámořský parník nebo trajekt potřebují na zastavení nebo otočení dlouhé minuty. Na vodu by tak byl spuštěn člun a v noci by vás hledali kuželem světla ze silného reflektoru. To ovšem vyžaduje náročnější koordinaci a štěstí - během slunného dne na klidném moři samozřejmě budete poměrně snadno vidět, v noci na rozbouřeném moři je naopak riziko přehlédnutí (vlna blokující vaši maličkost) poměrně vysoké.
3. Léto nebo zima
Roční období je důležité, protože teplota vody se může lišit poměrně o dost a právě ta rozhoduje o rychlosti podchlazení nebo reakci organismu na pád do vody a skokovou změnu teploty. Šok z podchlazení nastává ve chvíli, kdy tělo zjistí, že není schopné změnu samo uregulovat. U některých lidí skok do ledové vody rovnou spustí selhání systému - dostanou infarkt a je po všem. Roční období také rozhoduje o četnosti plavidel na dané plavební trase. Někdy máte štěstí a další parník projíždí po stejné ose za hodinu. O půl roku později to může být až o týden později.
4. Karibik nebo Severní moře
Teploty oceánů se mohou pohybovat od tropických pětadvaceti, přes vlažné patnáctistupňové lázně až k mrazivým koupelím kolem nuly. Během potopení Titaniku se teplota oceánu pohybovala dva stupně pod nulou. Drtivá většina lidí, kteří spadli přímo do vody, zemřela během prvních třiceti minut. Při teplotách kolem pěti stupňů přežijete ve vodě hodinu, v deseti stupních se doba přežití zdvojnásobí a při teplotách nad patnáct stupňů jste schopni vydržet ve vodě i šest hodin. Důležité je ovšem zachovat teplotu vlastního těla. Lékaři radí, abyste se pohybovali pokud možno co nejméně. Plavání za účelem "zahřátí" má totiž přesně opačný efekt. A co ty tropické pětadvacítky? V těch se můžete válet poměrně dlouho, ale také vám víc hrozí, že se o vás bude zajímat nějaká mořská fauna.
5. Vesta nebo nic
Chcete si vzít na cestu vestu? Pokud skáčete ve vestě ze zmíněných výšek, může se vám stát, že vám příliš utažená vesta při dopadu zlomí vaz nebo pohmoždí žebra. Ve vodě je pak ale vaším nejlepším pomocníkem. Jste díky ní lépe vidět a hlavně ušetříte teplo. Můžete totiž na vodě zaujmout tzv. polohu plodu, která zajistí nejefektivnější zachování tělesného tepla.
6. Vyzkoušejte si to nanečisto...
Chcete si to vyzkoušet a přežít? I v Česku vítá nový rok tradičně banda otužilců. Podobné tradice najdeme ve většině zemí Evropy a cizí nejsou ani v USA. Od ledna do března se tu konají tzv. polar plunges nebo penguin plunges. Lidé nahatí i v zábavných kostýmech vbíhají ve skupinkách do ledového moře a méně otužilí jim tleskají a dávají příspěvky, většinou na děti, tělesně a duševně postižené apod. Charitativní akce má v USA velkou tradici a koná se napříč většinou studených států a dokonce zasahuje i do Kanady. Ice Bucket Challenge je vlastně něco vzdáleně podobného - zahuč do vln nebo přispěj. Na rozdíl od virální senzace ale tyhle skupinové běhy do vln v USA existují už století a zřejmě další století existovat budou.
Krátké vběhnutí do vln a následný sprint k teplému ručníku a horké čokoládě se ale s utrpením, které zažívá dobrovolný či nedobrovolný plaváček rozhodně srovnat nedají. Proto se radši na těch parnících vždycky něčeho nebo někoho držte.
A TADY máte 14 důvodů, proč nahý skočit do ledového rybníka.
Podobné články
Doporučujeme
Martin Miko
