Spojené státy se již několik dní potýkají s nepokoji v ulicích. Město Charlottesville ve státu Virginia se stalo dějištěm pouličních střetů příznivců krajní pravice s jejich krajně levicovými protějšky. Nepokoje rozpoutali pravicoví extremisté, kteří sem na 11. srpna svolali demonstraci za sjednocení krajní pravice. K vidění zde byli členové Ku-klux-klanu, neonacisté a zástupci dalších ultrapravicových skupin. Nechybělo hajlování, úbory, které jako by z oka vypadly uniformám nacistických jednotek SA, a provolávání slávy Adolfu Hitlerovi. To vše pochopitelně nezůstalo bez odezvy.
Proti demonstracím krajní pravice se z pochopitelných důvodů začaly konat protidemonstrace odpůrců pravicového extremismu. Celá záležitost vyeskalovala, když neonacista James Alex Fields autem najel do davu protestujících, čímž několik lidí vážně zranil a dvaatřicetiletou Heather Heyerovou zabil. Střety demonstrantů a protidemonstrantů začaly být čím dál tím násilnější. Do Charlottesvillu se začali sjíždět i příznivci krajní levice, kteří kromě boje proti neonacismu na místě začali provozovat i vlastní aktivity. Celá situace se tak stala jakousi bizarní přehlídkou všech myslitelných druhů politického extremismu.
Zatímco v jedné části města si Ku-klux-klan pálí kříže a neonacisté hajlují, o pár bloků vedle zástupci krajní levice strhávají historické památníky padlým během občanské války a ničí cokoliv, co připomíná historii amerického jihu. Ve svém obrazoborectví si levicoví demonstranti počínají se stejnou zfanatizovanou radostí jako svého času vojáci ISIS, když demolovali antické památky v syrské Palmýře. Občas se obě dvě extremistické skupiny střetnou a násilnosti musí krotit policie. Co však na místě chybí, je racionalita a objektivita. I média referující o dění ve Virginii člověka nutí, aby si vybral jednu stranu, které pak jako zástupcům správného názoru bude fandit v domnělém boji proti zlu. Realita ale ani zdaleka není takto černobílá.
Projev nesouhlasu s neonacismem a rasismem je naprosto oprávněný a v pořádku. Pokud nicméně přiroste ve vlnu násilností a demolování a sklouzne k tomu, že za onoho neonacistu je považován víceméně kdokoliv s odlišným názorem, jaksi to zastíní onen ospravedlňující podtext a protestující se rázem staví na roveň s těmi, proti kterým protestuje. Idiot zůstane idiotem, ať už dává svému nehoráznému chování průchod zleva nebo zprava. Vymezit se proti jednomu extremismu zastáváním opačných extrémních názorů je cestou do slepé uličky, která nikam nevede, a pokud náhodou ano, tak rozhodně ne k ničemu dobrému.
Poměrně přesně se k věci vyjádřil americký prezident Donald Trump. Tomu můžeme vytýkat, že řádění neonacistů odsoudil až příliš pozdě, na druhou stranu ale popsal realitu tak, že kromě obyčejných Američanů, kteří přišli vyjádřit své přesvědčení a bojovat za něj, jsou na obou stranách extremisté, kteří nesou na situaci vinu. Krajní pravice sice vše začala, ale to neznamená automatický pardon pro krajní levici, která se na místě chová jako stejná banda zdivočelých indoktrinovaných fanatiků hnaných nenávistí. Řekněme si na rovinu, že v USA nejde o střet ‚dobrých‘ a ‚zlých‘, ale o střet dvou extremistických pohledů na svět, které neváhají uchýlit se při prosazování vlastní ideologie k násilí. Odsouzení si zaslouží oba.
O tom, jak si Trump uškodil tím, že čekal několik dní na odsouzení jednání neonacistů, si přečtěte zde.