Útěk ze socialistického ráje prakticky nemožný

Zedník Peter Fechter se narodil v Berlíně v lednu 1944, v době, když již byla válka pro Německo prohraná – jeho čtvrť byla po prohře nacistického režimu vyčleněna do sovětské okupační zóny města, a tak Fechter vyrůstal celý život v socialistickém Východním Německu. Jeho sestra se po válce vdala a usadila se spolu s rodinou v západní části rozdělené metropole, kde byla často navštěvována i svým bratrem, jelikož až do počátku 60. let byl pohyb občanů Berlína vcelku svobodný – to se ovšem mělo brzo změnit. Komunistický režim, kvůli kterému přes Západní Berlín emigrovalo stále větší množství občanů, se rozhodl v roce 1961 odříznout svobodný kousek města od zbytku země stavbou nechvalně proslulé Berlínské zdi. Tou tak chtěl jednou a provždy zabránit odlivu svého obyvatelstva ze země – pohraniční stráže měly příkaz střílet na každého, kdo by se pokusil ze „socialistického ráje“ uprchnout.

Ani toto riziko nedokázalo Fechtera odradit. Spolu se svým kolegou z práce, Helmutem Kulbeikem, vypracovali plán útěku – oba se ukryli do truhlářské dílny v ulici Zimmerstrasse, která bezprostředně sousedila se zdí, a pak měli ve vhodným moment (tj. pod co nejmenším dohledem stráží) skočit z okna do tzv. pásma smrti, které oddělovalo obě strany zdi a co nejrychleji se dostat na druhou stranu, kde měli následně přelézt více než dvoumetrovou zeď ověnčenou ostnatým drátem do Západního Berlína. Kulbeik později vypověděl, že chtěli s Fechterem odejít z města ještě před stavbou zdi.

Západoberlínští policisté mu házeli obvazy

17. srpna 1962, zhruba rok po postavení zdi, se oba muži odhodlali k činu. Přesně podle plánu přeskočili zeď a rychle doběhli k západní straně zdi, kde jejich útěk již pozoroval dav západoněmeckých obyvatel. Zatímco Kulbeik přelezl zeď, ozvaly se první výstřely východoněmeckých stráží – Fechter, kterého od překonání poslední překážky dělily pouhé vteřiny, byl zasažen kulkou do oblasti pánve a přímo před zraky vyděšených Berlíňanů padl ze zdi zpět do Východního Berlína. Fechter, křičící bolestí, byl východoněmeckými pohraničníky ponechán bez jakékoliv pomoci u zdi – západoněmečtí policisté se pak báli ze strachu před východoněmeckými puškami zakročit, ale pokusili se krvácejícímu Fechterovi hodit přes zeď alespoň obvazy.

„Pomozte mi přece!“ křičel těžce postřelený Fechter, kterého sledovali vyděšení obyvatelé Západního Berlína. Hodinu po zásahu zemřel Peter Fechter v bolestech na následky vykrvácení. Bylo mu 28 let. Dav ze Západního Berlína srocený u zdi okamžitě po jeho smrti začal demonstrovat a slovně napadat východoněmecké stráže, které necelou hodinu poté odvezly Fechterovo tělo na korbě nákladního vozu. Později se šéf pohraničníků bránil, že se bál zakročit, jelikož tři dny předtím byl jeden z východoněmeckých vojáků u zdi zastřelen západním policistou.

Po pádu zdi byli dva bývalí pohraničníci stíháni za Fechterovo zabití – soud nedokázal určit, kdo z nich vypálil smrticí kulku a oba byli odsouzeni ke dvaceti měsícům vězení podmíněně. Fechterovu smrt dodnes připomíná památník, který v roce 1990 nahradil improvizovaný kříž. Ten na místě jeho skonu vyrostl týden po jeho neúspěšném útěku.

GALERIE Smrt Petera Fechtera u Berlínské zdi

+ DALŠÍ 3 FOTKY + DALŠÍ 4 FOTKY

A tady si přečtěte, jak během premiéry Šostakovičovy Sedmé symfonie v obléhaném Leningradě umírali členové orchestru hladem.