Zdroj: PXhere

Bojové sporty měly v Česku vždy svoje místo, ale spíše jako hobby činnost. Snad každý znal někoho, kdo dělal judo nebo karate, později také kickbox nebo muay Thai. Na posledních dvou olympiádách Češi s lahváčem v ruce freneticky fandili Lukášovi Krpálkovi, nadpozemskému zápasníkovi, kterému se jako prvnímu českému judistovi povedlo vybojovat dvě zlaté medaile. To je ale asi tak všechno, co šlo ohledně bojových sportů v mediálním a vlastně i veřejném prostoru zaznamenat, snad ještě kromě vlny vtipů o Chucku Norrisovi, které před nějakými deseti lety využil ve své kampani T-Mobile. Box, jenž v okolním světě vyprodává sportovní haly, je v Česku spíše sportovní popelkou. Kde se tedy vzala současná popularita MMA a kde může povyk okolo praní se v kleci skončit?

Speciální projekt 28.7.2022, 12:40

Popularita MMA: odkud pochází?

Smíšená bojová umění mají v Česku docela dlouhou tradici. Přibližně v době, kdy se v tělocvičnách kromě juda, karate a boxu začal objevovat také kickbox nebo thajský box se drsňáci z posiloven seznámili také s izraelským systémem Krav Maga a některé fighterské kluby dokonce nabízely (a dodnes nabízejí) mimořádně efektivní filipínský systém sebeobrany Kali. Bojové sporty jsou skvělý způsob, jak se udržovat v kondici, trénovat ohebnost, hbitost, reflexy a svým způsobem i sebeovládání, přičemž zároveň posouvají sebevědomí na mnohem vyšší laťku. Když se v českých podmínkách zápasníci i lektoři setkávali v tělocvičnách, často zkoušeli různé techniky boje proti sobě. A když se znalci dozvěděli o americké novince v podobě MMA, tedy smíšených bojových umění, dostalo toto pošťuchování pevný rámec.

Na rostoucí popularitě smíšených bojových umění není vůbec nic divného, protože MMA je mimořádně efektní sport. Jak už název napovídá, smíšená bojová umění zahrnují prvky různých stylů boje zblízka. MMA zahrnuje styly boje v postoji (box, kickbox, karate, muay thai), úpolové sporty (zápas, judo) a boj na zemi (brazilské Jiu Jitsu). Stylová rozmanitost jednotlivých bojovníků MMA je opravdu značná, což často dodává soubojům velký drive a možnost pro spekulace, například, když se utká bojovník známý svým vynikajícím zápasením na zemi s bojovníkem vyhlášeným skvělým boxem a smrtícími kopy.

MMA v médiích a veřejném prostoru

Rostoucí význam MMA je patrný i při pohledu na online sázkové kanceláře, které vedle klasického fotbalu, hokeje a tenisu stále častěji zohledňují i bojový sport v kleci a nabízejí různé kategorie a možnost uzavírat sázky jak před zápasem, tak i v jeho průběhu (tzv. Live sázení). Některé zápasy MMA se vyznačují především tím, že jsou naprosto nepředvídatelné. Jindy se ale stane, že zápasník, který je jasným favoritem sázkových kanceláří a odborníků, jasně prohraje už v prvním kole. Díky tomu je sázení na MMA skvělou příležitostí, jež někdy může přinést nečekané výhry. V čerstvém povědomí je stále neopakovatelný zápas čerstvého šampiona polotěžké váhy v organizaci UFC, když Jiří Procházka, známý svým skvělým bojem v postoji, zvítězil nad Brazilcem Gloverem Teixeirou škrcením na zemi. Tedy v disciplíně, která byla považována za jeho největší slabinu. Některé sázkové kanceláře na tuto variantu vypisovaly absurdně vysoké kurzy a několik sázejících je využilo, načež neopomněli Jiřímu Procházkovi na jeho twitterovém účtu náležitě poděkovat.

Ovládnou Češi německý trh?

Americká organizace UFC představuje jakousi „NHL“ smíšených bojových umění, kde se kromě Jiřího Procházky začínají prosazovat i další čeští zápasníci. Nicméně na její popularitě se svezla i české organizace Oktagon, jejíž hlavní tváří je promotér a amatérský zápasník Ondřej Novotný. Šikovným marketingem a angažováním zajímavých tváří, včetně zápasících celebrit se mu povedlo zprvu nenápadnou organizaci dostat do povědomí médií i veřejnosti a nyní se netají tím, že by rád překročil hranice československého prostoru. Prvním pokusem byla úspěšná akce ve Frankfurtu nad Mohanem, kdy se v rámci akce Oktagon 33 povedlo vyprodat tamní arénu Festhalle. Její kapacita je sice „jen“ 13 500 diváků, ale přesto takový úspěch v jakémkoliv odvětví českého (či, chcete-li, československého) šoubyznysu, snad s výjimkou Karla Gotta, nemá u našich západních sousedů obdoby.