1) Dětství v národnostně smíšené rodině a nalezení cesty k víře

kolb3.jpg

Maxmilián Kolbe ještě jako malý chlapec jménem Rajmund. (Foto: wikipedia.com)

Maxmilián Kolbe se narodil jako Rajmund Kolbe 7. ledna 1894 ve městě Zduńska Wole, které leželo v tehdejším carském Rusku. Jeho matka byla Polka, otec Němec, tudíž hovořil od mala oběma jazyky. Jeho dětství bylo úplně obyčejné a ničím se neodlišovalo od dětství jiných dětí z chudých rodin. Život mu změnilo to, že dle svých slov měl v roce 1906 v kostele spatřit Pannu Marii, která ho instruovala, že se má vydat cestou boží. Na to zareagoval mladý Rajmund tak, že spolu se svým bratrem Francisem ilegálně překročili rusko-rakouské hranice a vstoupili do františkánského kláštera ve Lvově. Zde přijal jméno Maxmilián a započal svou církevní dráhu.

2) Moderní kněz, který šířil osvětu tiskem

kolb4.jpg

Kolbe byl pokrokovým kněžím. Víru hlásal mimo jiné tiskem prostřednictvím časopisů, které sám vydával. (Foto: wikipedia.com)

Již jako Maxmilián začal Kolbe studovat teologii nejprve v Krakově a později v Římě. Při běžném studiu základní školy nebyl nijak zvlášť nadaný žák, ale při studiu bohoslovectví a s náboženstvím spojené filosofie projevoval neobyčejný talent. V roce 1910 byl v Římě vysvěcen a přijal druhé jméno Maria. V konzervativním Polsku byl mladý farář Kolbe tím, kdo se snažil při své činnosti používat co nejmodernější přístup a metody. V klášterech proto začal sám vydávat různé náboženské časopisy a noviny, které pomocí církve distribuoval a šířil tak náboženské myšlenky tiskem. Jeho časopisy jako Rytíř neposkvrněné, Serafínská pochodeň nebo Malý deník se neomezovaly jen na náboženská témata a patřila zkraje 20. století v katolickém Polsku k populárnímu čtení.

3) Pomoc válečným uprchlíkům a boj proti nacismu

kolb2.jpg

Kolbe spolu se svým bratrem oba vstoupili do františkánského řádu. V klášteře za druhé světové války pomáhali pronásledovaným osobám. (Foto: niepokalanow.pl)

Když vypukla druhá světová válka a Polsko bylo okupováno Hitlerovou třetí říší, rozhodl se Kolbe, že bude pomáhat všem těm, kteří budou pronásledováni nacismem. V tehdy největším františkánském klášteře v polském Niepokalanówě spolu s dalšími asi 800 mnichy zřidil tajné úkryty pro válečné uprchlíky. Zde nalezlo postupně útočiště přes 2000 lidí, kterým hrozila z rukou nacistů smrt. Byli mezi nimi obyčejní Poláci nevhodného původu, účastníci odboje i Židé. Františkánští mniši Kolbemu pomáhali nejen tyto lidi ukrývat, ale i jim obstarávali falešné doklady a působili jako poslové, kontaktní osoby a zásobovatelé. Kolbeho aktivity byly nacisty odhaleny a to vedlo k jeho zatčení.

4) Koncentrační tábor a umučení

kolb.jpg

Život Maxmiliána Kolbeho skončil v Osvětimi. Zde byl nacisty umučen. (Foto: osovabytiska.farnost.cz)

Kolbe byl nejprve zatčen v roce 1939, tehdy byl ale pro nedostatek důkazů propuštěn. O dva roky později ho ale nacisté poslali do nejkrutějšího koncentračního tábora v Osvětimi. Zde po celou dobu uklidňoval ostatní vězně a byl dobrou duší tábora. Když viděl, že jeden z mužů, který byl v Osvětimi s celou rodinou, má být exemplárně umučen za to, že jiný vězeň z tábora uprchl, nabídl se Kolbe dozorcům, ať raději zabijí jeho. V cele velké metr na metr, kde po celou dobu musel o hladu a žízni stát, Kolbe nejprve uklidňoval spoluvězně, že se již brzy shledají s Pannou Marií. Sám vydržel naživu nejdéle. Po 14 dnech v kobce byl totálně dehydratovaný a vyhladovělý, ale stále žil. Když se ho nacisté 14. srpna 1941 rozhodli zabít fenolovou injekcí, jen mlčky nastavil ruku a v klidu zemřel.

5) Svatořečení novodobého mučedníka

kolb1.jpg

Z iniciativy papeže Jana Pavla II. byl Kolbe svatořečen. Jeho atributy jsou františkánské roucho, časopisy, které za života vydávala a vězeňský mundúr z Ovětimi. (Foto: catholictradition.com)

30 let po Kolbeho smrti ho jeho krajan papež Jan Pavel II. (občanským jménem Karol Wojtyla) prohlásil za blahoslaveného a zároveň řekl, že by se mělo uvažovat i o jeho kanonizaci, tedy prohlášení za svatého. Problém ale tkvěl v tom, že Maxmilián Kolbe nebyl mučedníkem v pravém slova smyslu a nezemřel vyloženě pro svou víru. Svědci vypověděli, že nacistický dozorce Fritsch, který přijal Kolbeho nabídku, že zemře místo jiného muže, vůbec neřešil, že je Kolbe kněz a tato skutečnost byla i ostatním dozorcům zcela lhostejná. I přesto, že komise kardinál ustanovená k posouzení Kolbeho svatořečení se k tomuto záměru papeže stavěla spíše odmítavě, Jan Pavel II. si prosadil svou a 10. října 1982 při kanonizaci pronesl: "Z moci své apoštolské autority nařizuji, aby Maximilian Maria Kolbe, který byl po svém blahořečení uctíván jako vyznavač víry, byl od této chvíle uctíván rovněž jako mučedník!"

Zde si připomeňte hned desítku svatých Josefů a vyberte si mezi nimi svého oblíbence.