Ve čtvrtek 5. března to bylo přesně sedmdesát let, kdy se nad německým městem Plauen (česky Plavnem) objevil mohutný bombardovací svaz amerického letectva. V jednom ze stovek letounů, v tzv. létající pevnosti B-17, seděl pilot Ralph Kittle. (Tehdy ovšem nebyl čtvrtek, nýbrž neděle.)
Poručík Kittle se právě snažil chladnokrevně zvládat nastalé potíže – protiletecká střela mu totiž ještě před náletem nad cíl zneškodnila jeden motor. Nicméně bomby shodil podle předchozího plánu a pouze ‚na dva motory‘ pokračoval přes naše území dál směrem na další cíl, německý Chemnitz.
ČT tento příběh uvedla
v pátek ráno velmi dramatickou, leč chybnou zkratkou,
z níž vyplynulo, že pilot/velitel letounu vyskočil jako poslední
a obětoval tak svůj život za ostatní členy osádky.
Tam už ovšem nedoletěl. Pozemní protiletecká obrana zlikvidovala další motor, načež se Kittle se rozhodl opustit formaci a s jedním motorem doletět alespoň mimo německý prostor na území ‚osvobozené‘ již tou dobou Rudou armádou. Ani to se mu však nepodařilo – další rána a třetí motor byl na padrť. Přikázal osádce opustit letoun, sám si připnul padák a vyskočil. Neovladatelný stroj se pak zřítil poblíž obce Víska u Frýdlantu – hořící letoun s velkým rámusem přeletěl nízko nad touto vískou a zabořil se do svahu poblíž železniční tratě. Pak už jen výbuch a oheň.
Z devíti mužů osádky se zachránilo osm. Poslední, kdo vyskočil, ale už příliš nízko nad zemí, takže se mu neotevřel padák, byl zadní střelec R. H. Warren. Tvrdý dopad sice přežil, ale byl smrtelně raněn a záhy zemřel.
Čtyři přeživší pochytala německá domobrana během pár hodin, zbylé čtyři pak po několikadenním pátráním dopadli vojáci Wehrmachtu v okolních kopcích. Než byli američtí letci s koncem války osvobozeni a následně se vrátili zpět do vlasti, museli přestát několik „pochodů“ smrti, mučení a kruté zacházení. Dnes už je naživu pouze jeden z přeživších, někdejší přední střelec I. W. Boxer (je mu již přes devadesát let).
Když válka skončila, po konkrétním osudu letounu se už příliš nepátralo – mělo se za to, že se zřítil někde poblíž dnešního východoněmeckého Friedlandu. Ing. Vladimír Lacina z občanského sdružení Víska ale poslouchal vyprávění místních pamětníků o tom, jak kdysi ke konci války přeletěl nad obcí bombardér... jenže informací bylo málo, existovaly vlastně jen jejich časově i místně nesourodé útržky. A tak začal pátrat. Byla to dekektivní práce, díky níž se mu nakonec podařilo zmapovat jak osud tohoto bombardéru, tak jeho přibližnou trasu, po níž mu letěl vstříc.
Stihl to tak tak, aby mohl být v sobotu 7. 3. odhalen ve Vísce památník osádce tohoto letadla jako připomínka dob minulých, ale zároveň coby ‚zdvižený prst‘ v dnešních neklidných dobách, že mír není samozřejmostí a lidé za něj kdysi museli nasazovat své životy.
Celá akce začíná ve dvě odpoledne mší v kostele ve Višňové, pak proběhne přesun pomocí historických vozidel do Vísky a ve čtyři hodiny začíná hlavní akce, kterou zahájí přelet stíhaček Gripen. Účast bude hojná, přestrojení do dobových uniforem je vítáno a očekáváno.
Co o této osádce a jejich stroji dnes víme? Podle serveru
www.savannahb17.org vybrali v druhé polovině roku 1944 obyvatelé Chatham County v americkém státu Georgia (dnes sídlo Leteckého muzea Mighty Eight) půl milionu dolarů, za které měl být postaven jeden bombardér B-17 a vytrénováno deset mužů jeho budoucí osádky.
V listopadu byly nově vyrobené stroje B-17 dopraveny na letiště Hunter Field v Savannah (opět stát Georgia) a krátce po Díkuvzdání, který ten rok připadlo na čtvrtek 23. listopadu, přidělil štáb amerického letectva poručíkovi Ralphovi Kittleovi jako prvnímu pilotovi/veliteli a jeho osádce letoun se sériovým číslem 43-39049. Ten byl shodou okolností 5000. vyrobeným bombardérem B-17, který prošel ‚inaugurací‘ právě na letišti Hunter Field.
A proto byl právě jejich stroj ‚vyzdoben‘ nápisem
City of Savannah jako pocta přispěvatelům a dárcům z Chatham County. Ti sem byli dokonce přizváni na speciální ceremonii spojenou se zvláštním požehnáním jak stroji, tak těm, kdo jej měli obsluhovat. Záhy na to už stroj i s osádkou odletěli do Anglie.
Tady ovšem nastává odklon od oficiální verze – podle výše zmíněného serveru se už nedlouho po svém příletu byli nuceni se ‚svým‘ strojem rozloučit. Byli přiděleni k 388. bombardovací skupině a 5. března 1945 byli sestřeleni při své 13. misi – jejíž podrobnosti jsme uvedli na začátku. Neletěli tenkrát se
City of Savannah, ale se starším ‚anonymním‘ modelem „F“ s ‚ocasním číslem‘ 42-97642. A co jejich originální stroj? Ten se vrátil zpátky domů do USA v červenci 1945 a nedlouho na to byl sešrotován.
Více informací o celé akci najdete ZDE, o bombardérech B-17 a dalších druhoválečných strojích se můžete slovem i obrazem dozvědět více na oficiálních stránkách Leteckého muzea Mighty Eight.