Až vás na cestách zastihne fujavice a bude kvílet v komíně horské chaty nebo za okny luxusního hotelu, vzpomeňte si na to, že „meluzína“ není jen tak někdo.
Meluzína byla překrásná dívka. Dcera skotského krále Elinase a víly Présine, sestry Morgany z legendy o Artušovi. Elinas potkal Présine v lese. Slíbila mu, že když si ji vezme, bude slavný a bohatý. Jen ji nesmí nikdy vidět při porodu. Elinas podmínku dodrží při prvním dítěti (Meluzína) i při druhém (Mélior), ale u třetí dcery (Palestina) na to ‚zapomene‘. Présine ho opouští a odchází na bájný Avalon. Když dcery dospějí, zavřou otce za porušení slibu do nitra hory. To ovšem rozzlobí jejich matku Présine, protože Elinase stále miluje, a uvalí na dcery prokletí – Meluzína bude mít každou sobotu místo nohou hadí ocas. Kletbu může zlomit jen muž, který se s ní ožení (ale nesmí ji nikdy vidět o sobotách).
Na scénu vstupuje rytíř Raimondin ze západní Francie – při lovu nedopatřením zabije svého strýce místo kance a bloumá zdrcen lesem, když tu ho osloví Meluzína. Za sňatek mu slíbí moc a slávu, jen o sobotách ji nesmí vidět. Raimondin podmínku zpočátku plní a jeho synové se stávají vládci Kypru, Arménie, Lucemburska a zemí Koruny české. Nakonec ale i on podmínku poruší a Meluzína ho s typickým kvílením opouští.
Tuhle legendu uměle vytvořil Jan z Arrasu ve 14. století na objednávku šlechtického rodu Lusignanů (odtud i jméno Mélusine), aby dokázal jeho nadpřirozený původ. Inspiraci čerpal z tehdejších lidových pověstí, jež stavěly na daleko starších legendách – Meluzína má své kořeny v mořských pannách i v ječících řeckých Sirénách.
K nám se pověst o Meluzíně dostala později a stala se velmi populární coby příběh o hodné, ale zradou zhrzené víle. Byla i základem pověstí o Bílé paní. Pouze ale v českých zemích a na Slovensku se stala symbolem pro vítr kvílící ve štěrbinách obydlí a v komínech. Vzpomeňte si na to, až vás někde na cestách zastihne fujavice, tedy Mélusine.
A zde se můžete podívat, jak vypadala domácnost před 3000 lety.