5. listopadu jsem byl uvržen do karantény. Bydlím sám, ale jsem na to zvyklý, myslel jsem si, že nebudu mít problém, ale ukázalo se, že strávit tři týdny o samotě… může být těžší, než se zdá.
Den první: Nastahoval jsem si hromadu kvalitních filmů a knih, konečně budu mít čas podívat se na Občana Kana a Kubrickovu filmografii… možná dokonce přečtu nějakého toho Dostojevského.
Den druhý: Přátelé jsou super i napopáté.
Den třetí: Objevily se mi mírné symptomy. Nevím, co všichni vyváděj, to se dá zvládnout.
Den čtvrtý: Sepsal jsem závěť a rozloučil se po telefonu s matkou. Snad si brzy poslechne hlasovou schránku.
Den pátý: Konečně jsem se pustil do psaní své knihy. Přibil jsem na zeď hřebík, pověsil nástěnku a na tu přišpendlil postavy a dějové zvraty. Myslím, že by z toho skutečně mohlo něco být.
Den šestý: Viděl jsem celé desetihodinové NyanCat video.
Den sedmý: Kurýr z DámeJídlo.cz mě urazil tím, že mi nechtěl povědět o svém dni.
Den osmý: Přátelé jsou super i pošesté.
Den devátý: Sundal jsem nástěnku s knihou, mám sice jen první odstavec, ale našel jsem při celobytovém úklidu terč na šipky, tak aspoň ten hřebík bude k užitku.
Den desátý: Spočítal jsem všechny dlaždičky v koupelně.
Den jedenáctý: Převyprávěl jsem své židli děj mých nejoblíbenějších filmů.
Den dvanáctý: Kontakt mi chybí natolik, že jsem přerušil masturbaci, abych odpověděl pánovi z call centra Vodafonu na pár otázek.
Den třináctý: S terčem na šipky je pořád spousta legrace. Dnes jsem dokonce našel šipky.
Den čtrnáctý: Sousedi křičí, že pokud s nimi budu dál komunikovat přes radiátory pomocí morseovky, zavolají policii. Není to úplně odpověď, kterou bych chtěl, ale fakticky vzato jsem komunikoval s člověkem.
Den patnáctý: Zjistil jsem, že když si nahraju svoji část dialogu na diktafon a správně to načasuju, můžu vést konverzaci sám se sebou. Ha!
Den šestnáctý: Má židle mi převyprávěla děj svých nejoblíbenějších filmů.
Den sedmnáctý: All work and no play makes Honza a dull boy.
Den osmnáctý: Pojmenoval jsem všechny dlaždičky v koupelně.
Den devatenáctý: Ten chlap v diktafonu je hroznej kretén.
Den dvacátý: Pláču, protože končí Ordinace v růžové zahradě.
První den svobody: Metro je pořád příšerný a Lidl je očistec. Už abych byl zase doma, nechápu, proč nám nemůžou dát homeoffice.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
