Sport je z pohledu antropologických věd formou ritualizovaného násilí, při kterém se – velmi stručně řečeno – energie a emoce potřebné k páchání skutečného fyzického násilí na druhých „ventilují‘ pomocí hry na základě předem daných pravidel. Jenže tahle pravidla představují jen velmi tenkou hranici mezi násilím ritualizovaným a tím skutečným, zvlášť když okolní ‚strážci pořádku‘ nestihnou pohotově zareagovat.

Vtipné na tomhle videu je, že po sobě sebe nešli úplní rivalové. Thajský hráč Bodin Issara (v oranžovém) napadl rovněž thajského hráče Maneeponga Jongjitu během finálového zápasu na mistrovství Canada Open, přestože ještě pár měsíců předtím spolu tihle dva hráli „debl“ na londýnské olympiádě.

Issara se ale v průběhu zmiňované olympiády zranil a pohotově oznámil konec kariéry, protože se po doléčení zranění hodlal už jen starat o svoji nemocnou matku. Ve skutečnosti ovšem hned druhý den po odchodu z thajského národního týmu začal trénovat pod hlavičkou jiného sportovního klubu, protože v nároďáku údajně „nebyl spokojen“. To jeho bývalého spoluhráče Jongjita dožralo tak, že i po několika měsících pocítil potřebu si to s Issarou vyříkat - a v průběhu zápasu na něj sprostě pokřikoval. A to zas dožralo Issaru, takže překročil ony ‚rituální hranice‘ a Jongjita ‚umlčel‘ pěstmi a kopanci.

A když už jsme u tohoto krásného a náročného sportu - víte že přerostlé badmintonové míčky by mohly jednou sloužit jako jedna ze 7 novodobých zbraní na rozhánění davu?