Zdají se vám články na g.cz příliš jednoduché a stručné? Tady je jeden složitější a delší, nad kterým budete muset pár dnů přemýšlet. Svět ale vždycky není jen zábavný.
Tvrzení o "ekologicky šetrných" větrných elektrárnách jejich zastánci omílají jako mantru, názor nezávislých odborníků je ale poněkud odlišný. Už v září 1998 požadovala stovka německých univerzitních profesorů v tzv. Darmstadtském manifestu (ZDE) ukončení dotací na "ekonomicky a ekologicky bezcennou" větrnou energetiku, která podle nich jen devastuje krajinu. Manifest upozornil i na ideologickou cenzuru: "Negativní efekty větrníků jsou zamlčovány, vědecké poznání ignorováno, kritika tabuizována." V angličtině se tomu někdy říká "greenwash" (od brainwash, "výplach mozku”), tedy demagogické přemalovávání reality na zeleno.
Vizuální znečištění
Zatímco zastánci větrníků mluví o "futuristických baletkách", britský publicista Bernard Ingham je označuje za "záchodové štětky nebe", které prý se mohou líbit jen milovníkům Hvězdných válek. Když byla v červnu 2002 v horách středního Walesu povolena stavba elektrárny Cefn Croes, herefordský biskup prohlásil, že je to stejné barbarství, jako když Taliban rozstřílel Buddhovy sochy v afghánském Bamjánu. Britští realitní agenti varují, že "vizuální znečištění" způsobované větrníky snižuje cenu okolních nemovitostí až o třetinu a cestovní kanceláře namítají, že větrníky vyhánějí turisty, hledající klid a nezkaženou přírodu. Že zájem o rekreaci v blízkosti větrníků výrazně klesá prokázal také výzkum univerzity v holandském Leidenu.
Jestli jsou větrníky krásné či ošklivé je subjektivní. Podstatné je, že jsou to až 130 metrů vysoká monstra - skoro třikrát vyšší než Socha svobody. Vítr nejvíc fouká v horách a elektrárenské firmy se proto v honbě za ziskem tlačí do ekologicky nejcennějších oblastí. K větrníkům je navíc třeba postavit elektrické vedení a obslužné silnice. Horské oblasti, dosud jen málo zasažené civilizací, se tak mění v průmyslovou zónu.
Rozsekaní orli
Imidž "ekologicky čisté" větrné energie ale asi nejvíc kazí fakt, že škodí ptákům. Podle ornitologů mohou větrníky způsobovat ztrátu jejich přirozeného životního prostředí a narušovat potravní, hnízdní a zimovištní podmínky. Smrtelným nebezpečím jsou pak pro ptáky dvoutunové lopatky otáčející se rychlostí až 200 kilometrů v hodině.
Kalifornská energetická komise (CEC) odhaduje, že jen v rotorech elektrárny v Altamont Pass každoročně kromě desetitisíců menších ptáků zahynou až čtyři stovky dravců patnácti druhů. Mezi nimi je také 40 - 60 rozsekaných orlů skalních (Aquila chrysaetos, v USA "golden eagle"), který patří k ohroženým druhům. V Kalifornii přitom hnízdí jen asi 500 párů orlů skalních, takže jde o každoroční úbytek 4 - 6 %. Čtyřletá podrobná studie ornitologa Graingera Hunta z Kalifornské univerzity v Santa Cruz v roce 1998 prokázala, že jejich populace se už zmenšuje. Hunt navíc hned v úvodu studie uvádí, že usmrcených orlů bude ve skutečnosti mnohem víc, než kolik se jich podařilo zdokumentovat. Nejpodstatnějším závěrem studie je, že rotory elektráren jsou zodpovědné až za 38 % všech úmrtí ze skupiny orlů, které Hunt označil vysílačkami. Přestože jsou některé zabité ptačí druhy chráněny kalifornskými i federálními zákony a za jejich usmrcení hrozí vysoké pokuty, větrným společnostem to kupodivu prochází bez trestu. Kdyby přitom stát postupoval přesně podle litery zákona, měly by být podle amerického biologa Hanse Peterse větrné elektrárny zavřeny.
Právě masakrování ohrožených orlů zlatých přimělo před několika lety prestižní ochranářskou americkou organizaci Sierra club označit větrníky za "mixéry oblohy". Audubonova ornitologická společnost sice větrníky obecně podporuje, požaduje ale moratorium na jejich výstavbu v oblastech, kde by mohly ohrožovat ptáky. V září 1999 se jejím aktivistům podařilo doslova na poslední chvíli zastavit projekt firmy Enron, jejíž větrná elektrárna v kalifornském Gormanu by se podle aktivistů stala "smrtící pastí" pro posledních 49 kondorů, přežívajících ve volné přírodě. Dnes se Audubonova společnost s dalšími 25 ochranářskými skupinami reprezentujícími 10 milionů členů snaží zastavit projekt mamutí větrné elektrárny v americkém Nantucket Sound, který by mohl mít "devastující vliv" na přírodu.
Smlouva s ďáblem
"Ekologicky přínosné" větrníky ale decimují opeřence i v Evropě. Měsíčník Winpower monthly před časem přiznal, že 269 turbín španělské elektrárny Tarifa zabíjí "významné množství" třinácti druhů ptáků, chráněných zákony EU. Fotografie supa, přeseknutého napůl jedním z jejích rotorů vzbudila mezi ochranáři pobouření (na obálce ji zveřejnil časopis americké Audubonovy společnosti). Na podzim 2002 pronikla na veřejnost utajovaná studie španělského biologa J. M. Lekuony, který v letech 2000-2001 napočítal pod 400 větrníky v severošpanělské provincii Navarra 432 mrtvých dravců, 671 netopýrů a 6152 menších ptáků. Přepočítáno na celkem 10 000 španělských větrníků to znamená každoroční smrt 10 800 dravců, 16 775 netopýrů a 153 800 menších ptáků.
Ornitologové Winkelman a Karlsson zjistili, že jedna jediná trubína elektrárny Nasudden ve Švédsku zabila v období tahu za jedinou noc 49 ptáků. Holanská ornitologická skupina Vogelbescherming v létě 2001 protestovala proti vládnímu záměru postavit 200 větrníků s tím, že už ty dnes existující "rozsekají na malé kousky tisíce ptáků ročně". Spor, který se o mrtvé opeřence vede už zhruba od počátku 80. let, rozštěpil ekologisty na dva tábory. Některé nadnárodní zelené skupiny (a elektrárenské společnosti) z ideologických důvodů vliv větrníků na ptáky bagatelizují jako "biologicky a statisticky nevýznamný". Opačný názor mají lokální spolky na ochranu fauny argumentující výše uvedenými alarmujícími "tvrdými" daty. Boj má často až tragikomickou podobu.
Pobočka Přátel země (FoE) z britského Walesu se například snažila proti vůli místních občanů prosadit větrnou elektrárnu v Porthcawlu, zatímco německá pobočka stejné organizace se naopak pokouší stížností Evropské komisi zastavit plánovanou větrnou elektrárnu Butendiek. „Podporou větrníků uzavřeli ekologisté smlouvu s ďáblem,” shrnuje americká publicistka Amy Linn. „Dosáhli bodu, kdy se řešení stávají problematickými a kdy je na odpovědích krev.”
Dvojí metr
Americký program Capture the wind (tedy silně "provětrný" zdroj) uvádí, že jen v USA větrníky každoročně zabijí až 40 000 opeřenců. Tento odhad představuje jen špičku ledovce, a to hned z několika důvodů:
1. Ornitologové nestihnou monitorovat všechny elektrárny, ale jen vybraný vzorek, který navštěvují jen jednou či dvakrát týdně. Výsledek, přepočítaný na všechny větrníky, může být proto zatížen statistickou chybou.
2. Pokud rotor větrníku zasáhne menšího ptáka, často z něj nezbyde prakticky nic, co by bylo možno identifikovat.
3. Z amerických výzkumů úmrtí ptáků na komunikačních věžích (které se v principu nijak neliší od větrníků) je doloženo, že až 64 - 100 % mrtvých ptáků seberou kočkovité šelmy a další zvířata živící se zdechlinami.
4. Další část stihne ještě před příjezdem inspekčního týmu uklidit obsluha elektráren, kterým mrtví ptáci kazí imidž - mluví se o tzv. "cheating factor" čili podvodném faktoru.
5. Provozovatelé větrných elektráren dnes představují silnou, vlivnou a bohatou průmyslovou lobby a některé ornitologické skupiny od nich dostávají peníze, což se bohužel týká nejen USA, ale také Evropy. Jejich tvrzení, že počet zabitých ptáků je ve skutečnosti menší, pak samozřejmě nelze brát příliš vážně.
6. Navíc existují přímé důkazy o záměrně podhodnocených a zmanipulovaných statistikách. Příkladem takové "mírně doladěné" statistiky může být třeba souhrnný přehled amerického National wind coordinating committee (NWCC), podle něhož vlastně de facto žádný problém s ptáky neexistuje.
Skutečný počet zabitých ptáků je velmi těžké odhadnout, protože se musíme spolehnout jen na nepřesné extrapolace. Španělský ochránce přírody Mark Duchamp po započtení všech výše uvedených "snižujících" faktorů odhaduje, že jen v USA zahyne více než 200 000 ptáků ročně. S využitím údajů ornitologů Winkelmanna a Karlssona došel Duchamp k celosvětovému číslu 24,5 milionu mrtvých ptáků ročně. Ornitologové Howel a Noone uvádějí, že jeden kalifornský větrník zabije 0 - 37 ptáků ročně. Jestliže Kalifornie měla v roce 2000 asi 13 000 větrníků, mohly teoreticky ročně pozabíjet až 480 000 ptáků. S rozvojem větrné energetiky bude ale samozřejmě jejich počet prudce stoupat. „Větrníky se dnes začínají stavět ve východní polovině USA,” napsal mi v e-mailu americký ornitolog Bill Evans, který smrt ptáků při střetu s průmyslovými stavbami dlouhodobě sleduje. „Je to oblast, kde se dá předpokládat větší množství mrtvých ptáků.” V článku o Billu Evansovi prestižní odborný časopis Science odhadl, že na 140 000 vysílačích zabije asi 4 miliony ptáků ročně. Vysílače jsou přitom pro ptáky mnohem méně nebezpečné, protože se na nich na rozdíl od větrníků nic netočí.
Co se s tím dá dělat? Bohužel nic.
Možnosti, jak počet opeřených obětí "ekologicky šetrného zdroje energie" snížit, jsou přitom bohužel velmi omezené. Větrná lobby argumentuje novými typy "birdfriendly" turbín, které se otáčejí pomaleji, aby se jim ptáci stačili vyhnout. Pro zajištění stejného výkonu musejí být ale zase vyšší - výsledkem je silnější hluk a větší zásah do krajinného rázu. Zástupci amerického Výboru pro koordinaci větrné energie (NWCC) navíc loni v létě přiznali, že vlivu velikosti a designu turbín na ptačí mortalitu zatím příliš nerozumíme.
Teoreticky je možné nestavět větrníky v místech zvýšeného výskytu ptáků. Dravce ale elektrárny lákají. U pat stožárů totiž hledají útočistě hlodavci, kterými se živí a v době, kdy jsou elektrárny vypnuty, je dravci navíc využívají k odpočinku. Oba tyto faktory samozřejmě snižují jejich ostražitost. Orli skalní loví podél horských hřebenů a létají přitom ve výškách do 100 metrů - jejich predační etologie se tedy přímo protíná s topografickým umístěním větrníků, což zvyšuje mortalitu. K tomu je třeba přičíst fakt, že lovící pták fixuje svůj zrak na kořist a ve chvíli útoku nevnímá nic kolem sebe. Pokud je dravec rotorem zabit, snaží se uvolněné lovecké teritorium okamžitě obsadit další jedinec. "Nacpe" se přesně tam, kde je to pro něj nebezpečné. Migrující ptáci jsou zase podle časopisu Science v noci přitahováni červenými výstražnými světly pro leteckou navigaci, kterými jsou kromě vysílačů vybaveny také větrné elektrárny. Místa se silným, trvalým větrem, kde se větrníky stavějí, ptákům navíc často slouží jako migrační trasy. To je třeba případ španělské větrné elektrárny Tarifa, která stojí přímo na jedné ze dvou hlavních "ptačích dálnic" přes Středozemní moře. Plánovaná elektrárna v americkém Nantucket Sound, podporovaná Greenpeace, by zase měla ležet na tzv. "Atlantic flyway", jedné z největších ptačích migračních tras světa. "Pokud větrníky postavíte na migračních trasách, stanou se z nich ptačí mixéry," shrnuje Jeff Tittel, ředitel pobočky Sierra Clubu v New Jersey.
Mlčící česká veřejnost
Kolik ptáků větrné elektrárny zabijí v Evropě a kolik v Česku? Americký analytik Robert Bradley v roce 1997 přepočítal 10 000 ptáků zabitých podle konzervativních odhadů tehdejší instalovanou větrnou kapacitou (1731 MW) na tehdejší celkovou energetickou kapacitu USA (cca 770 GW). Dospěl k číslu 4,4 milionu. Šéf Evropské asociace pro větrnou energii (EWEA) Klaus Rave odhadl, že v roce 2050 by měla mít Evropská unie instalovaný větrný výkon 50 000 MW, což je asi 25 Temelínů. S použitím amerického odhadu Roberta Bradleye by to v Evropě znamenalo smrt 1 155 200 ptáků ročně. Podle Hnutí Duha je v České republice reálně využitelný potenciál asi 1600 větrníků. Ročně by u nás teoreticky usmrtily až 59 200 ptáků.
Mediálně asi nejznámější českou větrnou elektrárnu v Jindřichovicích pod Smrkem stihly úřady povolit ještě předtím, než začal platit zákon požadující studii o vlivu na životní prostředí (EIA). Dopad Jindřichovic na ptačí populace neznáme - nebyla totiž zpracována ani ornitologická studie, kterou běžně vyžadují američtí ochranáři. Zkušenosti ze světa přitom dokazují, že nepříznivý vliv větrných elektráren na životní prostředí se často projeví až poté, co jsou uvedeny do chodu. Podle Hnutí Duha je u nás, jak již bylo řečeno, reálně využitelný potenciál asi 1600 větrníků. Že by v Česku ročně usmrtily až 60 000 ptáků se už od ekologistů nedozvíme. Zatímco západní veřejnost na obranu přírody proti invazi větrníků zakládá občanská sdružení a snaží se právními obstrukcemi blokovat jejich výstavbu, česká veřejnost je zatím přijímá takřka bez výhrad. Monstra, která zničí ráz českého venkova a ohrožují ptáky, přitom našemu životnímu prostředí nijak nepomohou - už dnes se totiž 40 % domácí produkce elektřiny vyváží. Výstavba další nadbytečných (a zbytečných) zdrojů bude tedy de facto znamenat jen vývoz českého životního prostředí. Vražedné větrníky se k nám paradoxně tlačí s podporou “ochránců přírody”. Více se dočtete třeba ZDE.
Kdo za to nese odpovědnost?
Lidé, kteří vražedné větrné elektrárny v Česku prosazovali a prosazují, mají konkrétní jména. Tady jsou: David Murphy, ředitel Greenpeace Česká republika. Napište mu na greenpeace@ecn.cz Jiří Koželuh, programový ředitel Hnutí Duha. Napište mu na info@hnutiduha.cz Foto Bořivoj Černý / MAFRA /Profimedia.cz Petr Pávek, bývalý starosta Jindřichovic pod Smrkem a nechvalně proslulý hlavní propagátor větrné energetiky v Česku (více ZDE). Napište mu na eshop@permaland.cz. (Redaktor www.g.cz Ivan Brezina je formálním vzděláním ekolog).