Expedice skupiny Unknown Field Division zamířila do Vnitřního Mongolska, kde pořídila depresivní dokumentaci dystopického města Baotou a jeho toxického jezera. To vzniká jako vedlejší produkt výroby moderních technologií. O svých telefonech už nikdy nebudete přemýšlet stejně.
Na expedici do Číny společně se skupinou architektů a designerů vyrazil také anglický spisovatel Tom Maughan. O svých překvapivých a děsivých zážitcích zejména z města Baotou sepsal poutavé svědectví pro BBC a doplnil už tak působivou fotodokumentaci od Unknown Field Division. Co všechno tedy uspokojuje náš chtíč po svěžích, nových technologiích?
Baotou (neboli Pao-tchou) je největším průmyslovým městem Vnitřního Mangolska (autonomní oblast na úrovni provincie na severu Čínské lidové republiky). Za posledních šest dekád se díky transformaci a explosivním růstu čínské ekonomiky výrazně proměnilo a jeho populace se z 97 000 obyvatel rozrostla na 2,5 milionu. Nachází se tu totiž jedna z největších zásobáren minerálů vzácných zemin. Z rud je tu rafinován cer a nyodym, které mají ohromné komerční uplatnění.
Cerem se barví skla, vyrábějí katalyzátory, tady se však vyrábí především oxid ciřičitý, používaný pro leštění dotykových displejů a obrazovek. Neodym najdeme zase například v laserech, sluchátkách, mikrofonech mobilních telefonů, ale co je horší: najdeme ho také třeba ve větrných turbínách nebo v elektromotorech moderních aut. Co je na tom všem ale vlastně špatného?
Špatný je už samotný proces extrahování těchto látek. To je prováděno drcením a rozpouštěním minerální směsi v kyselině sírové a dusičné. V takto ohromném průmyslovém měřítku vzniká ohromné množství jedovatého odpadu. Ten v tomto případě končí zhruba dvacet minut jízdy autem z centra města. Svým způsobem hororový je pohled na obrovské jezero, které je nyní odkalištěm sotva tekuté, tmavé hmoty, páchnoucí sírou. Jeho břeh lemují desítky rour, s hlomozem chrlících proud čerstvého odpadu se zvýšenými hodnotami radioaktivního záření (třikrát vyššími, něž vykazuje přírodní radiační pozadí).
Ani samotné město však nezůstalo ušetřeno následků své průmyslové podstaty. Přímo na dosah jsou chladící věže a komíny rafinérky Baogang, která jako by od města ani nebyla oddělená, ale spíše jím prorůstala. Její masivní roury protínají město - tu se náhle vynoří ze země, pak se dlouze táhnou podél ulice, aby ji nakonec překlenuly jako most. Vedle uhelných elektráren se tyčí čerstvě postavené bytové věžáky, aby bylo dost místa pro široké silnice, hemžícími se kamiony. Všude se vznáší a usedá uhelný popílek a páchne síra.
Podle Maughana je největším paradoxem skutečnost, že jsou minerály "vzácných" zemin vlastně docela běžnou surovinou. Neodym není vzácnější než třeba měď nebo nikl a ačkoli 90% jeho produkce pochází z Číny, nachází se tu pouze asi 30% nalezišť. Za za jeho relativní vzácností stojí právě již zmíněná nebezpečnost jeho rafinace. Čína na trhu minerálů vzácných zemin dominuje jen díky ochotě vážně znečišťovat životní prostředí. A podle poznatků Unknown Fields division se navíc zdá, že aby Čína udržela vysoké ceny těchto surovin, udržuje jejich(zdánlivý) nedostatek občasným zastavováním výroby.
Nejsmutnější je na celé této realitě fakt, že mimo našich chytrých telefonů nebo tabletů jsou produkty z těchto surovin také součástí tzv. zelených technologií. V dobré víře v pomoc planetě podporujete větrné elektrárny nebo elektromobily? Zkuste se nejdříve pídit po tom, odkud jsou jejich součástky a jaké očím skryté procesy skýtá jejich výroba. Nechci odrazovat od ekologického, či chcete-li environmentalistického smýšlení. Sama jsem fanouškem čistých technologií. Ale opravdu čistých... nebo alespoň co nejčistších.
A TADY máte 5 nejúchylnějších destinací na dovolenou.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
