Katastrofa, které nešlo zabránit
Exploze v dole Nelson silně zasáhla nejen okolní krajinu severních Čech, ale i celou tehdejší společnost. Ukázalo se, že nešlo o přírodní katastrofu, ale o důsledek zanedbání bezpečnostních pravidel při těžbě a snahy o maximální úspory nákladů na úkor zisku. Počátkem 30. let byla i severočeská těžba částečně ovlivněna světovou hospodářskou krizí.
Až do roku 1930 se uhlí v rozlehlém dole Nelson dopravovalo k těžební šachtě Nelson III pomocí vozíků a důlní lanovky. Kvůli dlouhým přepravním trasám bylo potřeba mnoho pracovníků. Vedení dolu se proto rozhodlo zavést moderní technologie a přepravovat uhlí pomocí vibračních žlabů neboli dopravníků. Tato novinka se však ukázala jako velmi problematická a náchylná k častým poruchám. Navíc bylo uhlí na cestě k šachtě potřeba až sedmkrát překládat, což podle očitých svědků vedlo k produkci velkého množství uhelného prachu, který se v dolech hromadil ve vrstvách.
Je důležité zmínit, že uhlí z tohoto dolu bylo velmi kvalitní, ale také křehké, což vedlo k tvorbě oblaků uhelného prachu, který byl náchylný k samovznícení. Teploty v dole dosahovaly místy až 40 °C, což ještě zhoršovalo pracovní podmínky, a důl tak byl méně efektivní co se týče výnosnosti. Pro doly na černé uhlí, kde byly přítomny výbušné plyny, existovalo tehdy mnoho bezpečnostních opatření. Na rozdíl od toho pro hnědouhelné doly, jako byl Nelson III, platilo méně přísných směrnic. Přesto existovala pravidla, která měla zabránit nechtěnému samovznícení uhelného prachu. Bylo například nutné pravidelně skrápět prach vodou a odstraňovat ho. Hlavní chodby měly být udržovány vlhké a riziková místa pečlivě sledována. Po vyšetřování exploze se zjistilo, že kvůli úsporným opatřením nebyla tato bezpečnostní pravidla dodržována, což vedlo k tragédii.
K silné explozi došlo 3. ledna 1934 kolem 16:45. Plameny vyšlehly desítky metrů do výšky. V podzemí pracovala odpolední směna, což bylo asi 150 horníků. Většina z nich zahynula hned při výbuchu, zbytek zemřel krátce poté. Naděje na jejich záchranu byla téměř nulová. Exploze zablokovala přístupové cesty a vzduch se stal téměř okamžitě nedýchatelným. Díky šťastné shodě okolností se podařilo zachránit pouze 4 horníky. Celkem toho dne zahynulo 140 horníků v podzemí a další dva lidé na povrchu.
Tato exploze nebyla jedinou tragédií na dole Nelson III. Na konci června 1934 došlo k dalšímu výbuchu, přestože důl byl uzavřen a zazděn. Nebezpečné plyny se však stále hromadily a při této explozi zemřeli další dva lidé. Likvidace následků katastrofy trvala až do roku 1938, kdy po čtyřech letech byly z dolu vyproštěny zbylá těla.
Zdroje informací:
https://zamek-teplice.cz/cz/aktuality/90-let-od-katastrofy-na-dole-nelson-iii
https://www.zdarbuh.cz/dulni-nestesti/katastrofa-na-dole-nelson-iii-dne-311934-i-cast/
http://www.mining.cz/TEXTY/Nelson/Nelson.htm